Před nedávnem jsme zveřejnili zprávu o setkání zástupce Včelařských novin (Zdeněk Čejka) s předsedou ČSV Mgr. Luďkem Sojkou. Z tohoto setkání vznikl rozhovor, který vám nyní přinášíme.
Jste již rok ve funkci předsedy ČSV. Co Vás za dobu Vašeho předsednictví potěšilo nebo naopak zarmoutilo? Daří se Vám uskutečňovat Vaše plány, které jste si předsevzal?
V zásadě daří. Mým hlavním nepřítelem v mé svazové činnosti je čas, jehož nedostatek pociťuji dnes a denně. Mám velmi náročnou práci ve svém zaměstnání, přesto v mezích základní potřeby věnuji čas i včelařské komoditě. Zatím jsem neodmítl jediné setkání, k němuž jsem byl pozván, neodmítl jsem žádnou osobní konzultaci v mé pražské kanceláři i jinde po republice. Vykonal jsem několik zahraničních cest, které mně potvrdily, že české včelařství má nejen doma, ale i ve světě dobrý zvuk. Zásluhu na tom má především občanské sdružení Český svaz včelařů, a to na všech úrovních od základních organizací až po nejvyšší představitele svazu. Potěšen jsem byl z mnoha poznání, která prezentovala českého včelaře jako přemýšlivého, pracovitého a slušného člověka. Člověka, který ctí přírodu, preferuje roli včely v opylovacím procesu a váží si kvality svých včelařských produktů. Radost mám i z nových webových stránek ČSV, které procházejí fází budování. Mým zájmem bylo a je, aby ČSV byl prezentován nejen doma, ale i v zahraničí. Těší mne zájem státních orgánů o náš obor, zájem poslanců Parlamentu a to nejenom členů zemědělského výboru. Zájem projevují i krajští zastupitelé, místní orgány včetně starostů měst a obcí. Co mne zarmucuje? Především to, že pod pláštíkem pojmu včelařství se schovávají rádoby aktéři jeho rozvoje a modernizace, ale jejich úmysly jsou motivovány pouze ekonomickou stránkou včelařské práce. Štěstím je, že takových lidí je řádově jedna až dvě desítky. To je naprosto pominutelná část více jak padesátitisícové rodiny českých, moravských a slezských včelařů.
Stále se hovoří o tom, že členská základna ČSV stárne. Jakým způsobem ČSV podporuje výchovu nové včelařské generace a jak míní motivovat mladé lidi nejen ke včelaření, ale také k členství v ČSV. Spolkařský život zažil svůj vrchol na přelomu dvacátého století a dnes již pro mládež není zdaleka tak přitažlivý.
Máte plnou pravdu, pane šéfredaktore, že členská základna má vysoký věkový průměr. Netvrdil bych jednoznačně, že věk našich včelařů je rok od roku vyšší. Utvrzuje mne v tom především pohled do sálů, v nichž se s včelaři setkávám. Roste určitě počet takových včelařů a funkcionářů, kteří mají sílu a erudici nadchnout pro včelaření žáky škol, studenty a další mladé lidi, kteří i v důsledku nárůstu osvěty v komoditě včelařství se chtějí této zálibě věnovat. Stejně tak i myšlenka vzniku včelařských farem je cestou zapojení mladých lidí v chovu včel. Poslední sjezd ČSV jednoznačně stanovil jako jednu z priorit podporu činnosti mládeže v oboru včelařství. Doporučuji sledovat webové stránky Včelařského vzdělávacího centra v Nasavrkách. Počet kroužků v republice roste, a to i za podmínek, že vedoucími těchto kroužků nejsou jenom učitelé, ale i zaměstnanci z jiných oborů. A tuto práci vykonávají bez nároku na odměnu. Z lásky k dětem, z lásky ke včele. Doba, kdy u každé školy na venkově či v malých městech bylo několik úlů a kolem nich skupinka dětí se svým panem učitelem se již asi nezopakuje. Máme však včelařské kroužky při školách, farnostech, domech dětí i základních organizacích. Příčiny úbytku mladých lidí v posledních létech zajímajících se o včelařství jsou dány také nadměrnou feminizací českého školství (včelařem býval většinou učitel, nikoliv učitelka), vyšší zaměstnaneckou vytížeností pracujících občanů, ale i zrušením interního studia učebního oboru včelař v Nasavrkách. Obecně lze konstatovat, že aktivní zájmová činnost dětí je nižší než v dobách dřívějších. Děti se více orientují na počítače a sport, mnohé strhávají i sociálně patologické jevy jako kouření, drogy, hra na automatech apod. Jsou však školy a školská zařízení, které neutuchajícím způsobem posilují u dětí lásku k přírodě. Doba však přinesla jiné potřeby. U lidí je v popředí hmotný statek, duchovno je až na druhém místě. Přes všechna negativa doby se síle argumentu, že bez včely nelze žít život na této planetě, lidé pomalu přibližují a uvědomují si, že pouhá jedna desetina role včely je v produkci medu a dalších produktů. Med se stává pomalu ale jistě žádanou potravinou, není již pouze lékem. Lidé žádají med kvalitní, nefalšovaný, med z české krajiny. Role hobby včelaře musí zákonitě růst. Vždyť on je producentem medu v té oblasti, kde ho distribuuje a takový med má v této oblasti nejvyšší účinek na zdraví člověka. Cítím, že mladí lidé tuto filosofii začínají chápat a budou toužit mnohem více stát se včelaři. Ředitelé škol by měli být natolik zodpovědní vůči budoucnosti, že by neměli odmítnout včelaře, který nabízí instruktáž o včelařství jako doplněk vyučování biologie včely. I toto malé semínko vztahu k naší ušlechtilé včelařské činnosti může v budoucnu vzklíčit.
Domníváte se, že existuje v českém jazyce dostatek dostupných informací o včelařství, včelách, včelích produktech ap. pro nevčelařskou veřejnost a dostatek informací pro začínající včelaře, kteří nemají učitele?
Odpověď na tuto otázku je velmi obtížná. Definovat onu hladinu dostatku dostupné literatury, odborných statí a článků je v podstatě nemožné. Známe zažitý výrok, který říká, že ?co včelař, to jedna teorie a praxe včelaření?. Myslím si, že základní literaturu máme, že svazová knihovna činí vše možné pro českého včelaře zapůjčováním odborné literatury, filmů i časopisů. Svoji roli musí sehrát i poměrně velké množství vzdělaných učitelů včelařství a přednášejících odborníků v přednáškách a jiné osvětové činnosti. Svoji roli sehrává i internet, média typu Vašich novin, různé diskuse a výměny názorů. Občas lze narazit na bláboly, osobní invektivy, urážky a nařčení vůči některým funkcionářům, často podmíněné nevraživostí, závistí a snahou o destrukci. Mně jsou mnohem milejší výměny názorů na chov matek, rámkovou míru, produkci medu a další oblasti, které mají co společného s vlastní činností včelaře. Prostor pro studium našeho časopisu Včelařství má každý člen svazu, dnes již zcela vážně můžeme kalkulovat i s Moderním včelařem, který si zatím buduje postavení korektního média. Problém vzdělanosti našich včelařů spočívá i v nízké účasti na některých přednáškách, v nepozorném čtení informací a někdy i malém zájmu o nové metody včelaření. Včelařské vzdělávací centrum v Nasavrkách nabízí dostatek vzdělávacích akcí, včetně dálkového studia oboru včelař.
Jakou roli by podle Vás v tomto mohly sehrát Včelařské noviny?
Ve vašich novinách spatřuji velmi solidní informační kategorii, věřím, že jejich role bude stále vyšší. Já čtu Vaše noviny pravidelně a jsem velmi rád, že existují. Za to, že je tvoříte v čase mimo svoji hlavní pracovní náplň, Vám patří poděkování. Konečně, tuto myšlenku jsem již vyjádřil v gratulaci k 1. výročí Vašich novin i v našem osobním rozhovoru v mé pracovně. A ta slova jsem myslel skutečně upřímně!
Můžete prozradit co Vás v příštích měsících čeká, jaké máte plány do budoucna?
Nebylo by asi na místě, kdybych se zde Vašim čtenářům svěřil se všemi svými plány. Mohu však sdělit, že mne čeká mnoho setkání s našimi včelaři po celé republice, četná setkání a jednání s orgány výkonné a zákonodárné moci. Jsem nakloněn i jednání se slušnými a korektními oponenty naší práce a jsem připraven vést i s nimi debatu na rozličná témata posunující české včelařství výše. Běžná agenda předsedy svazu narůstá, já hodlám odpovědět na každý slušný (zdůrazňuji slušný) dopis či podnět. Mám vytvořený vlastní plán komunikace se základními organizacemi. K dnešnímu dni je míst, která jsem navštívil a kde jsem s našimi včelaři hovořil, již několik desítek. Žádná z myšlenek, které jsou na mých setkáních prezentovány, nezapadne a je pro mne inspirací. Součástí mé budoucí práce jsou i setkání s novináři, čehož je právě probíhající rozhovor s Vámi dokladem. Musím se Vám přiznat, že odmítám k rozhovorům takové osoby, které mají s ČSV nevyřízené účty či staví svoje názory a hypotézy na bázi osobní nenávisti k tomu či onomu funkcionáři, tvoří slovní čí písemné pamflety, jejichž obsah je na hraně se zákonem. Aby bylo jasno ? jedná se o několik jednotlivců, lze je spočítat na prstech jedné ruky. Mohu konstatovat, že veškerá moje komunikace s včelařskou i nevčelařskou veřejností mne vždy posílila ve vědomí, že ČSV má nezastupitelnou roli a je velice silným partnerem v jednáních.
Čtenáři se dozvěděli o krizové situaci ve Včele Předboj. Padly dokonce i tvrzení o tunelování majetku vloženého ČSV. Mohl by jste čtenářům vzniklou situaci přiblížit?
Situaci ve Včele Předboj průběžně monitoruji. O další činnosti však rozhoduje majoritní vlastník. V této době není vhodné problémy ve Včele zveličovat či bagatelizovat. Podívejme se, jak je realizován výkup medu i u jiných firem v naší republice, jak kvalitní med dávají někteří výkupci a producenti do tržních řetězců. Velmi nízké výkupní ceny a zastavení výkupu medu měly jistě své objektivní důvody. Ve Včelařství č. 12/2004 si čtenáři mohli přečíst stručnou genezi Včely Předboj a její roli v té či oné době. Jako klíčový a pro další vývoj podniku rozhodující vidím okamžik data 13. března 1993, kdy se v Praze konala valná hromada firmy včela Předboj, a. s. Ke dni konání valné hromady byly upsány akcie v hodnotě navrhovaného základního jmění, tedy 20 mil. Kč. Ze členů ČSV však upsalo akcie pouze 3,5% osob, základní organizace v počtu 31,7% a 37% okresních výborů se stalo akcionáři Včely. V termínu upsali a zaplatili včelaři 10,2 mil. Kč. Akcie tedy nestačily pokrýt ani základní kapitál. Od tohoto okamžiku se vývoj podniku ubíral cestami, které nebyly až do současnosti plně v rukou ČSV. Tato fakta každý člen ČSV velmi dobře zná. Mohu Vám sdělit, že v nejbližších dnech uskutečním návštěvu Včely Předboj a seznámím se s aspekty současného stavu na místě.
Jak se díváte na současný trh s medem, především na dovoz levného medu ze zahraničí, zvýšení cen cukru, ap. Může vzniklá situace ohrozit naše včelaře a to jak ty, pro které je chov včel koníčkem, i ty, kteří jsou na svých včelstvech ekonomicky závislí?
Jsem také aktivní včelař a proto se mne bytostně dotýká nejenom stav ve Včele Předboj, ale i úroveň trhu s medem, cena cukru apod. Ano, levné dovozové medy ze třetích zemí jsou příčinou ohrožení našeho včelařství. Jako silnou hrozbu cítím i existenci falšovaných medů. Cesty včelích produktů ke spotřebiteli jsou různé. Souhlasím s výrokem jednoho přítele včelaře z jižních Čech, který mně sdělil, že každý včelař si musí vytvářet své postavení producenta medu ve svém regionu. Naučí-li se náš občan konzumovat med ve větším množství než statisticky prokázaných půl kg na osobu a rok, poroste zákonitě zájem o kvalitní český med. Reklama nám chybí, ČSV nemá prostředky k tomu, aby reklamu mohl financovat. Jeden podnikatel ve výkupu medu mně sdělil, že on nemá zájem spolufinancovat reklamu na med v celostátním měřítku. On si prý udělá reklamu na med ?svůj?. Nechť se čtenář dobře zamyslí nad důvodem uvedení uvozovek! Cena cukru je dána cenou v Evropě. Žádný činitel neumí tento stav tržního mechanizmu změnit. Já však věřím, že takto vysoká cena nebude na trhu dlouho. Nelze požadovat na předsedovi ČSV či ministrovi zemědělství, aby včelařům zajistil levný cukr. Zodpovědně tvrdím, že stát včelařům pomáhá, ale včelař se dále musí postarat sám!
ČR vstoupila do EU. Změní se nějak dotační program pro včelaře?
Dotační systém Ministerstva zemědělství se pro tento rok v komoditě včelařství nemění. Změnila se pouze administrativa. Pozorný včelař pochopil, že dotační pravidla jsou závazná pro každého včelaře, který má o dotaci zájem. Český svaz včelařů provede jako v minulých létech distribuci finančních prostředků, a to nejen svým členům, ale i nečlenům, kteří o pomoc požádali. Jedná o prostředky ze státního rozpočtu. Dotace v plné výši směřuje do rukou včelaře. A to jak letos, tak v létech minulých. Další dotační tituly z EU lze očekávat, ale je nutné si uvědomit, že na realizaci schválených projektů musíme i my participovat částkou ve stejné výši jaká nám bude z EU přidělena. Od roku 2005 se podpora včelařství tedy změní, ale i rozšíří.
Vaše funkce předsedy ČSV je jistě velmi časově náročná. Zbývá vám vůbec čas na vlastní včelstva? Jak rozsáhlý je Váš chov?
Čas pro svá včelstva musím vždy vyčlenit. Vždyť včela nepočká na svého pána, až přijde ze schůze či výletu. Včelařím rád, práce je sice namáhavá, ale zároveň uklidňující. Jsem malovčelař, mám pouhých 25 včelstev. Avšak láska ke včelám a včelaření má v mém případě rostoucí trend. Přiznám se Vám, že pro budoucnost musím vážně uvažovat o určitých změnách v pracovní náplni i v organizaci svého pracovního života. Mám obavy, aby mne tempo mé práce a realizace mých koníčků včetně včelařství neudolaly zdravotně. Nejsem již žádný ?mladík?. Cítím se však zdráv a neunaven!
Co by jste vzkázal našim čtenářům?
Čtěte VN, studujte, pište, vyslovujte své názory. Jednejte vždy v mezích zažitých morálních zásad a slušnosti. Pak se Vám Včelařské noviny odmění sympatickým obsahem a mnoha poučnými články a glosami.
Děkujeme za rozhovor.
Rozmlouval: Zdeněk Čejka
říjen-listopad 2004
