Od roku 1970 jediný docent - pedagog v oboru včelařství v Česku a na Slovensku. Jedna z největších osobností českého včelařství. prof. Ing. Sylvie Kubišová, CSc. se stala profesorkou teprve po roce 1989. Přestože její vědecká práce dosáhla úspěchů světového formátu, pro komunistický režim byla tato žena "neperspektivním kádrem".
Po státnicích v roce 1953 odešla učit na Zemědělskou technickou školu do Děčína. V roce 1957 se však vrátila na svoji Alma Mater do Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Zde začala pracovat nejprve jako asistentka, později - pod vedením profesora hedvábnictví a včelařství prof. dr. Boleslava Tomšíka - jako odborná asistentka. Na univerzitě začala vyučovat i obor včelařství.
Její studenti dodnes rádi vzpomínají na její přednášky o včelách a včelaření. Mnozí říkají, že včelařství byl jediný předmět, který jim v tom roce opravdu něco dal. Řada z nich začala včelařit a někteří se dokonce stali protagonisty současného včelařského výzkumu v naší zemi.
***
Žena plná síly a životního elánu o svých včelařských začátcích říká:
Když jsem byla postavena před úkol vyučovat včelařství, musela jsem pochopitelně sama včelařit. Dostala jsem jeden úl Pětiletka na r.m. 39 x 24 cm a jeden další si přikoupila. Tak jsem se dvěma včelstvy začala včelařit. Později jsem tyto úly opustila a přešla na úl Čechoslovák. Včelařím dodnes, tedy celých 44 let. Počet včelstev jsem postupně zvýšila na patnáct. Asi ve svých 55 letech jsem se chystala na odchod do penze - a tak jsem koupila kočovný vůz. Krátce na to přišel rok 1989. Byla jsem rehabilitována a stala se profesorkou. Svůj odchod do důchodu jsem si ale rozmyslela, neboť v ústavu nebyl nikdo, kdo by mohl včelařství přednášet. Proto jsem zůstala až do roku 1999. Zakoupený kočovný vůz jsme postupně osadili. Včelařit začal i syn. Tehdy byl velmi mladý. Vůz jsem mu předala, ale dodnes mu pomáhám.
Jste člověkem, jenž celý svůj život zasvětil vědě. Když jste se začala zabývat včelařením i na vědecké úrovni, jaké první tajemství života včel jste chtěla odhalit?
Od začátku to byla opylovací činnost včel. S tím jsem začala. První roky to bylo opylování paprik ve skleníku. Pak jsem přešla i na polní plodiny. Zkoumala jsem nejen to, co mohou včely dát těmto plodinám, ale také to, co rostliny poskytují včelám - jakou mají nektarodárnost a podobně. Šlo tedy o vztahy mezi včelami a rostlinami. No a od těchto polních plodin jsem se i se svojí asistentkou dostala zpět do skleníku. Zhruba patnáct let jsme spolu řešily problém opylování včelami ve sklenících. Dlouho se totiž tvrdilo, že včely ve skleníku opylovat nemohou, což jsme vyvrátily.
Z čeho ta domněnka vycházela?
Velké množství včel se totiž snažilo skleník opustit. Na opylení jich ale stačí jen malé množství a opylují dobře. Ty ostatní se snaží dostat ven, protože tam pro ně není práce. Zkoumaly jsme také to, za jakých okolností včely opylují lépe a kdy hůře, jak dlouho si udržuje pyl zachycený na těle včel klíčivost a podobně.
Dalším zajímavým směrem vaší práce byly také pylové analýzy medů?
My jsme se podle obsahu pylových zrn pokoušely určit, ze kterých oblastí med pochází a snažily jsme se vypočítat podíl nektaru jednotlivých nektarodárných rostlin na celkové produkci medu. To byla velmi složitá práce, ovšem částečné řešení jsme navrhly.
Třetím směrem byl výzkum chemizmu včelstva. Zde se vám podařilo dosáhnout úspěchu světového ýznamu.
Ano, asi v letech 1978 - 1980 jsme jako první na světě publikovaly fakt, že existují feromony včelího plodu.
Někteří vaši studenti jsou dnes vůdčími osobnostmi českého a moravského včelařství, zejména v oblasti výzkumu. Jmenujme například ředitele Výzkumného ústavu včelařského v Dole ing. dr. Františka Kamlera nebo vedoucího pokusného včelínu ústavu ing. Květoslava Čermáka. Máte z nich určitě velkou radost.
Samozřejmě. Často jsem slýchala z různých stran pochybnosti o své práci. Teď si říkám, že přece jen k něčemu byla.
Když hovoříme konkrétně o inženýrech Kamlerovi a Čermákovi, myslíte si, že se jako výzkumníci narodili, anebo že onen rozhodující impuls a nadšení pro tuto práci mohli získat právě na vašich přednáškách?
Zřejmě platí obojí. Čermák je rozený výzkumník. Snažila jsem se ho získat na univerzitu jako svého nástupce, ale on práci odmítl s tím, že se chce cele věnovat pouze výzkumu. Kamler má k tomu i organizační schopnosti a to je pro vedoucího velice důležité. Oba dva byli velmi pracovití.
Jak vy konkrétně ošetřujete včelstva?
Já mám úl Čechoslovák a v kočovném voze úly vysouváky s rámky téže míry na teplou stavbu. V podletí vyjmu plásty z medníku a vložím je na studenou stavbu, takže horní rámky už nevisí na ouškách, ale stojí na rámcích v plodišti. Tyto vysouváky jsou totiž konstruovány s příliš velkou mezerou mezi horními a spodními rámky. Zimující chumáč ji těžko překonává. Takové včelstvo v podletí obsedá sedmnáct plástů. V době květu řepky je třeba zamezit rojení včelstev, většinou odebráním jednoho plodového plástu bez včel.
Při medobraní používáme několik sít. Ta použitá se na určitou dobu ponoří do vody a takto se sama očistí.
Plásty rámkové míry 37 x 30 cm jsou sice velké a naplněné medem jsou dost těžké, ale celé medníky není třeba zvedat ani v kočovném voze, ani na včelnici, neboť tam mám původní vyklápěcí zařízení.
Současné včelařství v našich zemích prožívá - pokud ne přímo jakýsi úpadek - pak určitě složitou fázi transformace do nějaké životaschopnější podoby. Ta bude zřejmě hodně odlišná od včelařství posledních padesáti let. Co by se podle vás mělo změnit nejdříve?
Naše včelařství je na poměrně dobré úrovni. Zejména to platí, pokud jde o boj s varroázou. Tady se od nás mohou okolní země učit. A taky se učí. Ale jistě máme také co zlepšovat. Například bychom už měli pochopit, že není třeba starat se o včelstva příliš pracně. Já začínám s ošetřováním včelstev v kočovném voze až v dubnu. Do té doby je nechávám v klidu. Důležité je zazimovat silná včelstva, nejméně na dvou vysokých nástavcích. Pak s nimi není mnoho práce a medný výnos je velmi dobrý. Není možné rušit včelstvo každý týden a vyrojení zabraňovat vylamováním matečníků. V oblasti boje s varroázou musíme nadále zkoumat biologické metody boje s roztočem.
Jak hodnotíte ostatní oblasti, jakými jsou nákup a odbyt medu a další?
Rozhodně nemůžeme čekat na zvýšení výkupních cen medu. Podle mě je velmi důležité zabránit tomu, aby sem zpracovatelé medu dováželi zahraniční med a prodávali ho jako med český. Jde tedy o to, abychom dokázali obhájit kvalitu našeho medu a uměli ji náležitě ocenit.
V Maďarsku se nyní zkouší otáčivé plodiště, jež umožňuje, aby měnící se gravitační vlivy dezorientovaly vývojová stadia roztoče v plodových buňkách. Myslíte si, že by to mohla být účinná biologická metoda?
Roztoči se v buňce orientují hlavně chemicky - podle pachů. Nevím, zda otáčivé plodiště zatočí roztoči hlavou.
Co v boji s varroázou mohou udělat samotní včelaři?
Zejména být disciplinovaní a ošetřovat celé oblasti současně. Nejhorší je totiž reinvaze, kdy přeléčená včelstva jsou znovu napadána roztoči ze včelstev neléčených. To jsem už zažila, když jsme přeléčili a za několik dní už byla včelstva opět plná roztočů. Pak jsme zjistili, že kousek od nás měl jeden včelař ukrytá neléčená včelstva. A protože byla varroázou již značně oslabená, naše včely tam loupily a domů si odnášely i roztoče.
V poslední době sílí v Evropě i u nás snahy o sjednocení roztříštěnosti úlových systémů na základě celosvětově nejrozšířenějšího Langstrothova úlu, který by zároveň umožňoval včelaři uplatnit všechny tři základní technologie chovu. Co si myslíte o šancích takových snah?
Myslím si, že velká část včelařů tento systém převezme, ale budou i takoví, kteří zůstanou u našich národních úlů. Doufám ale, že nebudou stále setrvávat u rámkové míry 39 x 24 cm a že s obnovou opotřebených úlů zmizí i tato míra.
Máte nějaké zajímavé zkušenosti s používáním včelích produktů?
Mám velmi dobrou zkušenost s aplikací propolisu na řezné rány. Jednou se syn říznul tak, že to bylo málem do kosti. Já jsem mu na to nalila propolis. Ze začátku trpěl, ale jen chvíli. Propolis má totiž znecitlivující účinky. Pořádně jsme tu ránu stáhli a za tři dny místo ní byla jen malá jizva. Propolis má skutečně velmi dobré antibakteriální účinky. Jako jediné sladidlo používáme samozřejmě med. Jen do pečiva dávám cukr. Tam je medu - kromě perníků - škoda.
Jaký je váš názor na péči o včelařský dorost? Myslíte si, že v dnešní době počítačových her, internetu a mobilních telefonů může včelařství mladé lidi zaujmout?
Myslím si, že děti bavit může. Otázkou je, jestli se v dospělosti do včelaření skutečně pustí. Přesto se však domnívám, že by děti mohly být pozitivně ovlivněny ve svých názorech i tím, že budou pracovat ve včelařském kroužku. Kdyby jen jedno dítě z kroužku začalo včelařit, bylo by to dobré.
Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ, 2002
