První dojem z jeho včelínů budí zdání, že jsou přichystány na prestižní výstavu. Vzorný pořádek vládne všude - i uvnitř úlů. Jejich vnitřní prostor je pravidelně dezinfikován, dílo obměňováno, použité rámky páleny.
Všechna včelstva jsou každoročně testována na čisticí pud a již čtvrtým rokem prověřována na příslušnost ke kraňskému plemenu včel pomocí počítače. O zdárný rozvoj včelstev je postaráno i za stěnami včelínů, kde je pro každé z nich vysazena jedna vrba jíva.
František KAŠPAR (1936), který včelám zasvětil celý svůj život, pochází z Vysočiny. Poprvé se s nimi setkal u sedláka-včelaře, u něhož pracovala jeho matka. Pedagogické gymnázium v Pardubicích musel opustit už po měsíci. Důvod? Rodiče byli věřící a pro totalitní režim tudíž ?politicky nespolehliví?. Františka Kašpara již v té době včely silně přitahovaly, a proto odešel studovat včelařskou školu do Nasavrk. Po ukončení studia (v roce 1954) se stal ?včelařským mistrem? a téměř dvacet let pracoval jako včelmistr u Lesního závodu ve Šternberku. V roce 1985 převzal vedení pokusného včelínu Pekařov. Je jedním ze zakládajících členů ?Asociace chovatelů kraňky?. Většinu svých včelstev chová v oblasti s velmi dlouhou zimou - v nadmořské výšce šesti set metrů. Přesto se mu v některých letech podařilo společně s manželkou vychovat v těchto drsných podmínkách až jeden tisíc dvě stě matek a získat přes pět kilogramů mateří kašičky. Pro tajemnou říši včel nadchnul celou svoji rodinu.
***
Jak vypadá spolupráce vaší rodiny v praxi?Každý může dělat téměř všechno, protože to už mnohokrát viděl a často musel vypomáhat. Například dcera pomáhala při vytáčení a přelarvování. Nejstarší syn musí umět všechno - včelařina je jeho povoláním. Převzal po mně vedení pokusného včelínu v Pekařově. Také manželka ovládá a vykonává všechny potřebné práce. Celou dobu jsme včelařili společně a bez její pomoci by naše včelí hospodářství takových výborných výsledků nedosahovalo.
Chov včel je dnes prý ekonomicky málo zajímavý. Většina včelařů má proto jen něco kolem pěti včelstev. Vy máte přes šedesát a dříve to bylo dokonce dvě stě padesát včelstev. Je užitek z nich v porovnání s vynaloženým úsilím pro vás ekonomicky zajímavý?
Každé včelstvo musí dát v průměru nejméně třicet pět kilogramů medu. Ideální je asi o deset kilogramů víc. Nepůjde to samo, včelař proto musí něco udělat. Zejména je třeba věnovat velkou péči plemenářské práci a prevenci včelích nemocí.
O vašich včelách se říká, že žijí téměř ve sterilním prostředí. Na co se v boji s nemocemi zaměřujete nejvíce?
Především se snažíme, aby vše bylo čisté. Proto každé jaro provádíme dezinfekci dna úlů. Každý rok vyměňujeme třetinu díla. Na jaře dáme včelstvu vystavět vydezinfikovaný a nově natřený nástavek s mezistěnami v nových rámcích a na těchto - již zaplodovaných - plástech pak včelstva zimujeme. Rámky jsou označeny barvou roku, abychom je po třech letech mohli vyřadit i s dílem. Znovu se použijí pouze mezerníky.
Provádíte také testy na čisticí pud. Kterou metodu používáte? Jaké má výsledky?
Snažíme se testovat každé včelstvo, a to několikrát během roku. Používáme metodu usmrcení jednoho sta kukel určitého stáří propíchnutím entomologickým špendlíkem. Je zajímavé, že v různých obdobích vyklízejí tento uhynulý plod jednotlivá včelstva různě rychle. Je řada včelstev, která velmi dobře čistí v květnu, ale koncem června a v červenci tato jejich aktivita slábne. Plemenná včelstva musejí vyklidit usmrcený plod do dvanácti hodin. Myslím si, že je to velmi důležité pro prevenci nejen moru včelího plodu, ale i jiných nemocí, například zvápenatění plodu, jež se u našich včelstev vůbec nevyskytuje.
V blízkosti včelínu teče potok. Přesto sem celé jaro dovážíte vodu. Není to zbytečné?
Podávání čisté vody přímo do úlu je pro včelstvo velmi důležité a mocně podporuje jeho jarní rozvoj. Podle odebírání vody přímo z utepleného úlového krmítka navíc poznám, co se ve včelstvu děje. Když voda není odebírána, zpravidla chybí matka nebo zásoby.
Chtěl jste být pedagogem. K dětem a mládeži máte jistě dobrý vztah. Daří se vám získávat nové včelaře?
Kolem našeho včelínu chodí pravidelně na procházku děti z mateřské školy. Když je čas medobraní, dostanou plásty na ochutnání. Nestává se, že by děti včelstvům škodily. Děti vědí, že včelstva nejsou nebezpečná, ale naopak že jsou velmi užitečná. Každý rok k nám přijíždí mnoho školních zájezdů. Caparti bývají včelami většinou nadšeni.
Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ, 2002
