Po zimě bývají včelstva téměř bez pylových zásob. Přitom právě nyní je ve velkém množství potřebují k odchovu nové generace jarních včel. Podávání pylu z pylochytů představuje riziko infekce mnoha chorobami. Pylové náhražky mají jen minimální efekt a podporují nosematózu. Chybějící bílkoviny tak může bez větších rizik doplnit jen první předjarní pylová snůška.
V chladných předjarních dnech však nebývá nabídka pylu příliš bohatá. Proměnlivé počasí navíc neumožňuje včelám často vyletovat z úlu. Včely tedy potřebují v blízkém okolí bohatý zdroj pylu vysoké kvality, aby si i při ojedinělých proletech mohly nashromáždit dostatečné zásoby. Takovými rostlinami jsou bezesporu samčí klony vrb.
Bývalý člen redakční rady Včelařství a dlouholetý šéf Výzkumné stanice lesního hospodářství a myslivosti v Uherském Hradišti ING. JIŘÍ MOTTL, CSc. (1922) shromáždil několik stovek různých klonů vrb z celého světa a vybral z nich třináct, které považoval za nejužitečnější pro včely, vhodné pro další hospodářské využití a přitom nenáročné na pěstování. Jejich vysazením v okolí včelnice (a dále například při ochraně břehů vodních toků a nádrží) se může už během dvou let výrazně změnit k lepšímu předjarní pylová snůška a tím i rozvoj včelstev.
***
Jak jste se dostal ke včelaření?
Můj strýc, pan řídící Žižka z Mirotic, byl velký včelař. Ke včelám mě často brával už jako malého kluka. Nejvíc jsem na něm obdivoval to, že se včelami pracoval zásadně bez kukly. Mluvil na ně, jakoby mu mohly rozumět a včely nás nikdy nepobodaly. Ve včelíně panovala úžasně přátelská nálada. Když jsme se s rodiči přestěhovali do Příbrami, nemohl jsem bez včel být, a tak jsem začal sám včelařit. Pod Svatou Horou u Příbrami byla dlouhá alej lip a z ní byla vždy vydatná snůška kvalitního medu.
Studium na fakultě lesního inženýrství v Praze jste ukončil v roce 1949. Na co jste se zaměřil během studia a v prvních letech vaší praxe?
Na problematiku pěstování lesů. Konkrétně šlo o rozmnožování lesních dřevin, jejich výsadbu, ošetřování porostu až po těžbu dřeva a novou výsadbu. Zajímal jsem se především o rychle rostoucí dřeviny. V roce 1951 jsem byl pověřen úkolem založení Výzkumné stanice pěstování lesů v Opočně. Jako specialista na topoly a vrby jsem byl o deset let později pověřen vedením specializované výzkumné stanice v Uherském Hradišti.
Když se řekne “les”, málokdo si představí právě vrby. V čem byly pro váš ústav tak moc zajímavé?
Zabývali jsme se také ochranou břehů vodních toků a nádrží pomocí vhodných dřevin. Zkoušeli jsme různé klony vrb. Vyhodnocením řady stávajících břehových porostů jsme zjistili, že některé vrby stromového typu vytvořily nejen mohutný kořenový systém a břehy dokonale zpevnily, ale také mohutné kmeny a větve, které při povodni koryto řeky doslova ucpaly. Naproti tomu některé klony keřových vrb vytvořily obdobně soudržný kořenový systém, ale jejich nadzemní část byla tvořena jen tenkými pruty, které se při povodni ohnuly a proudící vodě nebyly překážkou. V podobě tohoto přilehlého proutí břehy i protipovodňové hráze získaly navíc další ochranu, neboť se tím výrazně snížilo riziko jejich eroze, promáčení a následného protržení.
Kdy jste začal přemýšlet o využití vrb pro včelí pastvu?
Od počátku jsem samozřejmě hledal takové klony, které by bylo možné využít i jinak - zejména v košíkářství. Jako včelař jsem samozřejmě ihned myslel i na včely. Proto jsem začal propagovat výsadbu vrb vhodných pro všestranné využití. V březnovém čísle časopisu Včelařství z roku 1969 vyšel můj první článek na toto téma. Od té doby jsem se pak snažil nejen ve Včelařství, ale později i v knize “Vrby pro včelí pastvu” podrobněji popsat význam vrb pro včely, jejich rozmnožování a pěstování.
A jaký je jejich význam dnes?
Jak už jsem se zmínil, některé tvoří vysoce kvalitní pruty využitelné i v košíkářství – například Salix viminalis, americana a řada dalších. Většina ze třinácti vybraných klonů tvoří překrásné jehnědy použitelné jako takzvané kočičky. Některé pruty budou sice ještě před rozkvětem jehněd ořezány, ale většina jich na keřích zůstane. Dřevo rychle rostoucích vrby je možné využít i jako obnovitelný zdroj energie. V této době, kdy zažíváme katastrofální povodně, je namístě zpevňování protipovodňových hrází výsadbou vrbových rohoží. V řadě případů by se dalo předejít protržení hrází a následnému zaplavení pozemků i lidských obydlí, kdyby se hráze včas zpevnily výsadbou vrb. Ty zároveň představují obrovský zdroj vysoce kvalitního prvního pylu.
Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ
(Autor je spolupracovníkem redakce.)
