Jeden z nejznámějších žáků profesorky Sylvie Kubišové ? FRANTIŠEK KAMLER - pochází ze včelařské rodiny. První práci se včelami zkusil a také první žihadla dostal již ve svých pěti letech. O rok později už choval svoje první včelstvo. Krátce po ukončení vysokoškolského studia se i se svými devíti včelstvy odstěhoval z rodného Lipníku nad Bečvou do Kralup nad Vltavou.
Nynější ředitel Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic nad Vltavou a člen předsednictva ústředního výboru Českého svazu včelařů se ve volném čase stará o svých třicet šest včelstev. Optimální výnos medu z jednoho včelstva by podle něj měl být zhruba čtyřicet až padesát kilogramů. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku velmi rozšířené zimování včelstev jen na jednom patře rámků 390 x 240 mm považuje ředitel za největší chybu našich včelařů. O vstupu Česka do Evropské unie říká: ?Naše začlenění mezi nejvyspělejší evropské státy bude hybnou silou pokroku českého včelařství. Dokonce takového pokroku, jakého sami nejsme schopni.?
***
Co nyní se svým týmem v dolském ústavu řešíte?
Na prvním místě je to problematika včelích nemocí - zejména varroázy, moru včelího plodu a nosematózy. Poslední tři roky se intenzivně věnujeme problematice komerčních chovů. Nejdříve bylo nutno zmapovat situaci, abychom věděli, jak to u nás s komerčními včelaři vůbec je. Podle kritérií Evropské unie je komerčním včelařem ten, kdo má sto padesát a více včelstev. My jsme do našeho průzkumu zařadili i chovatele od čtyřiceti včelstev. Chovatele jsme rozdělili do dvou skupin. Do první jsme zařadili včelaře se čtyřiceti až sto včelstvy, do druhé chovatele s více než stovkou včelstev.
Kolik komerčních chovů u nás existuje? Jak si vedou ve srovnání s Evropskou unií?
V České republice je asi padesát hospodářství s více než sto padesáti včelstvy. Těch, kde se chová padesát až sto padesát včelstev, je kolem stovky. Ve vyspělých zemích unie je zastoupení velkých chovů podstatně vyšší. Jejich situace je však výrazně odlišná. Například pokud náš včelař vyveze květový med do států EU, dostane za něj zaplaceno výrazně méně, než včelaři domácí. Je jasné, že pokud budeme do EU přijati a začneme med prodávat za evropskou cenu, můžeme si hodně polepšit. Komerční včelaři unie navíc dostávají významné dotace na podporu svého provozu. Naší snahou je pomoci českým komerčním včelařům připravit se na podmínky EU. Podpora velkých chovů je velmi důležitá, protože právě tyto chovy jsou nositeli pokroku! Ne tedy malovčelaři s deseti včelstvy.
Tím se dostáváme k racionalizaci, tedy k tématu vám velmi blízkému. Jaké hlavní úkoly stojí před malovčelaři z tohoto hlediska?
Malovčelaři by hlavně měli řešit hygienické vytáčení, skladování a případně i plnění medu do maloobchodního balení. O tuto problematiku se ale musejí zajímat - nemohou si pořád myslet, že už všechno dávno vědí. Je zapotřebí, aby pravidelně navštěvovali jiné chovy na vysoké úrovni a snažili se tam mnohému přiučit. K tomu slouží také organizování racionalizačních konferencí. V jejím průběhu se malovčelaři mohou mnohé dozvědět a na vlastní oči hodně vidět. Letos se uskuteční jedna z nich - XIII. konference zlepšovatelů a vynálezců. Koná se v říjnu v PVA ? Pražském veletržním areálu v Letňanech v rámci Mezinárodního zemědělského veletrhu Praha Agro 2002. Konference, stejně jako doprovodná mezinárodní včelařská výstava a XXIV. kongres Apislavie jsou velmi důležitými setkáními včelařů. Člověk může o mnohé věci stokrát číst nebo o ní tisíckrát slyšet, ale dobře ji pozná teprve tehdy, když ji uvidí na vlastní oči a osahá si ji vlastníma rukama.
Jste autorem úlových stavebnic K-39 a K-42. Očekával jste, že by se tyto stavebnice mohly stát základem pro sjednocení úlových systémů v Česku?
Pro naše včelaře byl a je sériově vyráběný úl drahý. Stavebnice K-39 předpokládá výrobu z hobry, tedy z levného materiálu. Zruční včelaři si z hobry mohou vyrobit velmi levný úl. Nijak jsme ale nepředpokládali, že by se stavebnice K-39 či K-42 masivněji rozšířily. O sjednocení úlových soustav a velkosériovou výrobu však musíme usilovat stále. Včelaři budou vždy na prvním místě posuzovat cenu. Uteplený dvoustěnný nástavek je dvakrát dražší než nástavek tenkostěnný. Šanci tak mají úly levné a prostorné.
S tím souvisí také otázka uteplení úlů?
Názory na uteplení úlů se velmi různí. Dnes však s jistotou můžeme říci dvě zásadní věci: zaprvé - na uteplení jsou závislá slabá včelstva. Čím je včelstvo slabší, tím více uteplení potřebuje. Druhý poznatek spočívá v tom, že je velmi důležité uteplení stropu.
Někteří včelaři dodnes nechápou, v čem spočívá výhoda nástavkových úlů a nástavkového včelaření. Jak byste jim tyto výhody stručně vysvětlil?
Podstatou tradičního včelaření u nás je zazimování včelstva na jednom patře rámků 390 x 240 mm. To je úkon, kterým je včelstvo zcela nepřirozeně stlačeno do malého prostoru, v němž musí zimující chumáč zaujmout zcela nepřirozený tvar. Tím i silné podletní včelstvo chovatel redukuje a vyzimuje jako slabá jarní včelstva, která jen stěží odolají nepříznivým vlivům počasí a včelím nemocem. Nástavkový úl naproti tomu nabízí včelstvu větší prostor a to znamená vhodnější tvar zimujícího chumáče a vyzimování silnějších včelstev. Takový postup odpovídá základním biologickým požadavkům včelstva. Nástavková technologie také výrazně snižuje pracnost včelaření.
Když už někdo včelaří s mírou 390 x 240 mm, jak by měl svá včelstva správně zazimovat?
Včelstva je nutné zimovat ve dvou vysokých nebo v jednom vysokém a jednom nízkém nástavku. Ať už chováme včelstva v tradičním či v nástavkovém úlu, největším proviněním je zazimování na jednom patře rámků 390 x 240 mm. Je-li tam vedle sebe osm nebo dvanáct rámků, je už v podstatě jedno.
Kolik vysokých nástavků by měl mít chovatel pro každé včelstvo?
Minimálně tři. K tomu by ale měl ještě mít další manipulační nástavky, takže optimální je počet čtyř nástavků. Včelstvo, jež v sezóně nenaplní tři nástavky, se pro chov nehodí. Přes zimu se rezervní souše skladují přímo v nástavcích.
Nástavky se soušemi od medu skladujete v chlazeném skladu. Tento způsob jste našim včelařům mnohokrát osobně doporučoval. Ovšem někteří komerční včelaři jakékoli skladování díla přes zimu odmítají.
Pořízení a provoz chladicí komory není příliš nákladné. Nepotřebujeme k tomu ani velký prostor. Na jedno včelstvo počítejme dva vysoké nástavky. Řada včelařů, kteří dříve žádné souše neskladovali a v podletí vše vyvařili na vosk poznali, že ztráta jarního medu - než včely postaví přidané mezistěny - je významně velká.
O světlý med není na trhu příliš velký zájem a jeho cena je poměrně nízká. Český svaz včelařů doporučuje prodat med v co největším množství Včele Předboj. Vy jej naopak doporučujete prodávat v maloobchodním balení přímo spotřebiteli. Jak tomuto rozporu mají včelaři rozumět?
Díky Včele Předboj jsou výkupní ceny medu výrazně vyšší, než by byly, kdyby tato akciová společnost neexistovala. Včela Předboj nemůže fungovat dobře, pokud nebude mít dostatek medu. Včelaři jsou ale svobodní lidé a mohou tedy med prodávat či zpracovávat pro ně způsobem ekonomicky nejzajímavějším. Týká se to hlavně včelařů se středně velkými chovy. Ti by určité množství medu mohli zabalit a prodat za výrazně vyšší ceny ve svém okolí. Včelaření tak může být zase o trochu zajímavější.
Takový poznatek je zřejmě důležitý i pro začínající včelaře. Co je dnes pro včelařský dorost nejvíce motivující?
Mladí lidé, nadšení pro včelaření, musejí vidět dobře fungující větší včelařský provoz. Několik mladších včelařů jsem získal pro ekonomicky založený způsob chovu. Někteří už mají šedesát až sedmdesát včelstev. Když mladí vidí, že takto včelařit lze a mají ke včelám dobrý vztah, včelaření je baví.
Co zajímavého můžete mladým včelařům nabídnout ke zhlédnutí třeba ve vašem provozu? Připomínám, že jste znám mimo jiné i jako úspěšný kočující včelař.
Kočuji do vzdálenosti padesáti kilometrů. Používám osobní vůz značky Lada Niva s přívěsem. Na něj mohu naložit čtyři palety s dvanácti úly. Tento přívěs bych chtěl ale upravit tak, aby se na něj vešlo o jednu paletu více, tedy abych mohl přepravovat celkem patnáct včelstev. Protože si uvědomuji, že s přibývajícím věkem sil pomalu ubývá, přemýšlím také o tom, jak si usnadnit nakládání těchto palet s úly. Cena vozíku se však dnes může vyšplhat až na padesát či šedesát tisíc korun - a tady už je třeba přemýšlet o tom, zda se kočování vůbec vyplatí. Pokud by kočující chovatel dosáhl ročního výnosu medu alespoň ve výši padesáti kilogramů, pak by kočování mělo být pro něj rentabilní a tudíž i přitažlivé.
Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ, 2002
