Aby rodinná tradice včelaření mohla pokračovat, musí si včelař najít svého nástupce. V poslední době je to stále tvrdší oříšek. Dnešního školáka možná vůbec nenapadne, že by v přírodě mohl najít něco, co by jej fascinovalo více než svět televize, počítačových her nebo internetu. Netuší, že vynikající adrenalinové zážitky nabízí právě práce se včelami.
Včelař, učitel přírodopisu a dlouholetý funkcionář základní organizace Českého svazu včelařů Konstantinovy Lázně PaedDr. KAMIL HÁBR (1936) získal při práci s mládeží bohaté zkušenosti, které se stále snaží zúročit. Říká, že je velmi důležité, aby si děti udržely kontakt s přírodou a samy sebe chápaly jako její nedílnou součást.
Kamil Hábr vystudoval v roce 1968 Pedagogickou fakultu v Plzni. Své první včelstvo dostal před třiceti lety od velké osobnosti českého včelařství - od svého bratránka ing. Františka Boháčka. Nyní jich chová asi čtyřicet. Některá jsou umístěna ve včelíně a kočovném voze, jiná volně na včelnici. Všechna jsou v těsné blízkosti obytného domu sousedů.
***
Nebojí se vaši sousedé včelích žihadel?
V žádném případě. Vycházíme spolu velmi dobře. Snažím se o to, aby moje včely nebyly zbytečně agresivní a sousedé si zvykají na to, že je to nedílná a nepostradatelná součást přírody, bez níž člověk nemůže být. Společnost by neměla zapomínat, že chov včel není jen včelařův koníček, ale činnost, kterou všichni potřebujeme. Včely tu zkrátka musejí být, protože bez nich to nepůjde.
Ve vašem kraji fungoval po mnoho let včelařský kolos Státních statků Tachov. Včelaření za tu dobu jistě velmi silně vstoupilo do povědomí lidí. Mají zde díky tomu vaši spoluobčané ke včelám blíže?
Ano, se včelami a včelaři se tu lidé mohli potkat doslova na každém kroku. Vnímali nás jako nedílnou součást nejen zemědělství, ale společnosti vůbec. V té době se zde začala ve větší míře pěstovat řepka a podmínky pro včelaření se rychle zlepšovaly. To mnoha lidem pomohlo, aby začali včelařit.
Máte za sebou nejen dlouhá leta včelaření, ale i čtyřicet pět let úspěšné pedagogické práce. Co jste se snažil dělat pro to, aby začínaly včelařit děti?
V každé hodině přírodopisu, v níž jsme se dostali ke včelám, jsem pochopitelně věnoval tomuto živočišnému druhu několikanásobně více prostoru než předepisovaly osnovy. Jinak si myslím, že největším problémem není získávání včelařského dorostu, ale vedoucích včelařských kroužků. Včelaři, kteří jsou úspěšní a mohli by děti něco naučit, většinou nemají v sezoně dostatek času. Když už se nějaký nadšenec najde, měl by brát děti s sebou ke včelám, aby mu caparti pomáhali a zvykali si na kontakt s nimi. Měly by také dostat do rukou jednoduchou a poutavou literaturu se základními informacemi o biologii a chovu včel.
Život včel v posledních dvou desetiletích výrazně narušuje vetřelec v podobě roztoče Varroa destructor. Jak proti němu bojujete?
Samozřejmě že se snažím maximálně dodržovat všechna předepsaná léčení a hlavně způsob aplikace léčiva. Kromě toho pravidelně vyřezávám zavíčkovaný trubčí plod. Do loňska jsem s varroázou neměl vážnější problémy. Ale rok 2002 byl pro rozvoj roztočů mimořádně příznivý. Při podzimní fumigaci se v některých úlech objevovaly i stovky roztočů, zatímco v předchozích letech to bývalo nanejvýš několik jedinců.
Pro úspěšné potírání této nebezpečné nákazy je důležitá také dobrá organizovanost včelařů. Přes deset let vykonáváte funkci jednatele vaší základní organizace. Jste v tomto nerovném boji jednotní?
Naše organizace, která má přes šedesát členů, je velmi rozlehlá. Kontakt se členy tak udržujeme hlavně díky důvěrníkům, jejichž práce je pro dobré organizování léčby nezbytná. Ti vykonávají svoji práci velmi spolehlivě.
Rozmlouval: Mgr. Vlastimil PROTIVÍNSKÝ
(Autor je spolupracovníkem redakce.)
