V přírodě začíná období vegetačního klidu. Kromě včelstev s mladými matkami je intenzita plodování již velmi slabá. Přítomnost zavíčkovaného plodu ve včelstvech je v tuto dobu velmi problematická a to kvůli již dvě desetiletí trvajícímu podzimnímu ošetřování včelstev proti varroáze.
Léčit, ne experimentovat
Přestože léčiva lze aplikovat poměrně snadným způsobem, někteří včelaři na tomto poli stále experimentují a mohou způsobit vážné škody ať už na včelích produktech, na zdravotním stavu včelstev, nebo i na zdraví vlastním. Připomeňme dvě hlavní rizika.
- Do včelstva aplikujeme nedostatek účinné látky. Léčebný zákrok přežije mnoho roztočů, kteří mají možnost přizpůsobit se nové chemické látce. Na jejich potomstvo již bude mít konkrétní lék mnohem nižší účinnost.
- Dojde k předávkování. Tato situace připadá mnoha včelařům zcela bezriziková. Mají totiž pravdu v tom, že vysoké dávky léčiva usmrtí všechny roztoče nacházející se na dospělých včelách. Část léčiva však přejde do vosku a uložených cukerných zásob. Roztoči na zavíčkovaném plodu zůstávají při ošetření včelstva v bezpečí, ovšem po vyběhnutí z plodové buňky se budou moci s účinnou látkou setkat v neškodných, tzv. podprahových dávkách, jako v prvním případě. Zbytky chemických látek (rezidua) se navíc mohou z vosku dostat v příštích sezónách do medu a znehodnotit jej.
Z těchto důvodů postupujeme při aplikaci léčiv přesně podle přiloženého návodu. Zejména je důležité dodržet správné dávkování. Při fumigaci dbáme především na to, aby fumigační pásek doutnal ve svislé poloze. Jen tak je zajištěno, že účinná látka neshoří, ale včas se odpaří.
Největší riziko: rezistence
Vznik odolnosti (rezistence) roztočů vůči používaným léčivům není snadné zjistit. To, že se nám na podložce po fumigaci objeví méně roztočů než v předchozím roce, si většina včelařů vysvětlí spíše jako nižší intenzitu nákazy, než jako vznikající rezistenci. Tu mohou odhalit monitorovací pokusy VUVč Dol, do nichž se každý včelař může zapojit (viz Včelařství 7/2001).
Nejjistějším opatřením proti vzniku rezistence je zničení všech roztočů, kteří s léčivem na podzim přišli do styku. Toho lze dosáhnout ošetřením v době, kdy ve včelstvu není žádný zavíčkovaný plod, což bývá až na přelomu kalendářního roku, při hlubším poklesu teplot. Při teplotách nižších než +10 st. C však nelze použít fumigaci. Řešením je vyvíječ aerosolu s acetonovou emulzí. V tomto případě můžeme pracovat při teplotách do -5 st. C.
Mnohé základní organizace se brání tomuto způsobu ošetření včelstev, neboť se domnívají, že vyvíječ může pracovat pouze s drahými agregátovými kompresory. Naprostá většina včelstev se však nachází v blízkosti rozvodu elektrického proudu 220 V a tam lze jako zdroj vzduchu použít levný elektrický kompresor. Obstaráním prodlužovacího kabelu tuto techniku zpřístupníme i dalším včelstvům umístěným dále od obydlí. K objednání potřebných přístrojů je nyní nejvyšší čas.
Svazová činnost: diskuze
Období prodlužujcích se večerů by bylo škoda nevyužít k setkáním s okolními včelaři. Řadu témat k diskusi nám kromě vlastních zkušeností poskytuje např. časopis Včelařství, nebo internetová včelařská konference. Jedním z těch významnějších by určitě měla být myšlenka sjednocování roztříštěnosti úlových systémů a rámkových měr. Dnes je již zřejmé, že budoucnost nemá žádný nově vytvořený systém, žádná nová rámková míra. Všechny základní varianty chovu včel (vysokonástavkový, nízkonástavkový a kombinovaný) lze uplatnit na již zavedených rámkových mírách a v zavedených systémech.
Řada včelařů však neměla v době pořizování svých úlů potřebné informace o nejrozšířenějších systémech a zvolila úl, rámek, či obojí ve formě zcela nekompatibilní. Účelem není zbavovat se těchto zařízení, jsou-li ještě funkční. Nebylo by však rozumné doporučovat je začínajícím včelařům. Ty bychom naopak měli otevřeně informovat o současných světových trendech a také o všech chybných krocích, které jsme udělali my. Ušetříme jim tak náklady spojené s pozdějším přechodem na vhodnější způsob včelaření.
Výsadba včelařských dřevin
Začíná velmi vhodné období pro výsadbu včelařsky významných dřevin, zejména vrb, pámelníku, ap. O některých perspektivních klonech vrb jsme se zmínili již ve Včelařství č. 2/2001. Podrobnější informace získáme např. v publikacích Včelí pastva (Drašar, Kodoň, SZN Praha 1975) a Vrby pro včelí pastvu (Mottl, Štěrba, Kodoň, ČSV Praha 1980).
Výhoda podzimní výsadby spočívá zejména v tom, že vysázené dřeviny do jara dobře zakoření a jejich růst je již v prvním roce velmi vitální.
