Dne 25.září 2004 proběhly závěrečné zkoušky prohlížitelů včelstev - pomocníků veterinární služby. Nezasvěcený laik si možná řekne: k čemu to je, co to přinese mně? Proto si dovoluji v několika řádcích popsat smysl snažení skupiny nadšených dobrovolníků i lektorů.
Všichni včelařští odborníci po celém světě dobře vědí, že jediné nemocné včelstvo může nákazu včelí choroby ve velmi krátké době roznést i do včelstev vzdálených až 5 km na všechny světové strany.
Ve včelařském světě je však také známo, že zvládnutí nákazové situace včelstev na území ČR patří mezi jeho nejvýznamnější úspěchy. Vedoucí včelařské osobnosti u nás totiž správně pochopily, že zákonná ustanovení, veterinární předpisy, veterinární přípravky a metodiky ošetřování včelstev musí souzvučně vytvářet podmínky pro produkci kvalitních včelích produktů a udržení všeobecně prospěšné činnosti včel v přírodě.
Život na planetě Zemi je jev, kde vše souvisí se vším. A u včel s doletem po území nejméně 80 kilometrů čtverečných to nepochybně platí zvláště významně.
Proto v ČR není preferováno léčení včel, ale úsilí je soustředěno na omezování a hubení včelích parazitů, škůdců a patogenů, a to zejména metodou nekompromisních preventivních plošných opatření.
Plošné a časově koordinované užití veterinárních přípravků a dodržení ověřených metodik aplikace je strategie, kterou nám celý svět závidí, protože přináší perspektivně nadějné výsledky. Prozíravou snahou je dosáhnout maximálních účinků s minimálním množstvím účinných látek. Důsledným a odborně znalým zhodnocením příčin propuknutí včelích nemocí a následků snah o nápravu je nejlépe zamezeno pronikání cizorodých látek do včelích produktů, především medu sloužícímu ke zdravé výživě lidí. Obecně závazná opatření respektují např. i skutečnost, že včelí vosk je běžně využíván pro výrobu mezistěn-proto je důležité, aby se účinné látky veterinárních přípravků v kolujícím vosku nehromadily.
Tato strategie uplatněná a uznávaná většinou včelařů v ČR např. umožňuje udržet populace parazitů (Varroa destruktor) na úrovni, která nedecimuje ani moje vlastní včely, ani včely okolních včelařů. Je při tom dobré si uvědomit, že pro každého sousedního včelaře jsem já se svými včelami včelařem sice sousedním, ale cizím. Dá se tudíž předpokládat, že tak, jak já ohrožuji jeho včelstva, on bude ohrožovat moje včelstva. Takový pohled na věc může být dostatečnou motivací pro zvýšení pozornosti včelařů na projevy nakažlivých včelích nemocí a pro dobrovolné respektování pravidel závazných pro všechny.
Přes pečlivou snahu všech včelařů se může přihodit, že na některém včelím stanovišti propukne fatální včelí choroba, jakou je např. mor včelího plodu. Pak jsou v ohrožení všechna včelstva nejen přímých sousedů, ale i všechna včelstva v okruhu nejméně 5km. I výsostně pečlivý včelař může na svém včelíně objevit nemocné včelstvo. Vždyť spóry moru včelího plodu (Paenibacilus larvae lervae) přežívají v půdě i více než 60 roků. A obvykle jen pouze shodou nepříznivých okolností může dojít právě v jeho včelstvu ke klinicky rozvinutým fázím choroby. Proto by měli všichni včelaři znát příznaky této závažné choroby. A pokud se u jeho včelstev tyto příznaky objeví, nemusí se v ČR stydět nahlásit to na příslušnou Okresní veterinární správu (stačí i telefonem). V ČR jsou škody, které mor včelího plodu včelaři způsobí hrazeny v přijatelné výši tak, že není důvod propuknutí nemoci utajovat. Proto, že zdroj onemocnění může všude v okolním přírodním prostředí přežít desítky roků, nemá valný smysl léčit včely např. nasazením antibiotik. Antibiotika mohou propuknutí choroby jen oddálit o jeden, či několik roků, které však pro čekající spory moru nic neznamenají. V pohodě vyčkávají v opuštěných úlech, plástech, nebo zemině na vhodné podmínky pro svůj rozvoj. Zdravá včelstva útok takových spících nebezpečí snadno zvládnou tak, že nemoc nepropukne. Stačí však sebemenší podnět, který včelstvo oslabí a toho ihned využije "spící" choroba a dere se o svůj život. Onemocnění včelstva se dostane do klinického stádia a zoufalé nemocné včelstvo chorobu šíří po celém území svého doletu. Proto je lépe včelstva u nichž nemoc propukla zlikvidovat ohněm - zlikviduje se tím i "oživlý" původce nemoci.
Pro všechny včelaře v ČR je závazný metodický pokyn, který nařizuje ochranná a zdolávací opatření:
- Vymezí se a výstražnou tabulkou označí stanoviště nemocných včelstev (ohnisko nákazy) a stanoví se ochranné 5km pásmo.
- Z ochranného pásma i do něj je zakázán přesun včelstev a kočování za snůškou.
- V ochranném pásmu musí být bez zbytečného prodlení odborně prohlédnuta všechna včelstva a sepsán věrohodný protokol.
ČR nepatří mezi bohaté státy, které by si z veřejných prostředků mohly dovolit platit přiměřené množství kvalifikovaných zaměstnanců Státní veterinární služby, kteří by takový nenadálý úkol perfektně zvládli.
Proto ČSV uhradil veškeré náklady spojené s odborným vyškolením dobrovoloníků z řad zkušených včelařů a vybavil je certifikací, která je opravňuje být kvalifikovanými pomocníky Státní veterinární správy při řešení problémů s propuknutím nakažlivých včelích chorob.
Jako jeden z účastníků tohoto kurzu věřím, že uplatnění získané kvalifikace má nejen pro mne a mé včeličky smysl.
A ještě na závěr foto letošních účastníků kurzu.
