V jarních měsících potřebují včely pro svůj rozvoj pyl. Co je to pyl, jak jej včely sbírají a ukládají a také o tom, jak působí pyl na člověka, to všechno najdete v dnešním článku.
Pyl jsou samčí pohlavní buňky vyšších rostlin. Včely sbírají pyl rostlin hmyzosnubných, kterých je v přírodě převážná většina druhů, ale i některých větrosnubných (kukuřice, borovice), kde jinak přenášení pylu obstarává vítr. Jednotlivá zrnka pylu mají nejrůznější velikost - od několika tisícin do několika desetin milimetru. Pyl větrosnubných rostlin bývá lehčí a často je uzpůsoben ke vznášení ve vzduchu. Pyl hmyzosnubných rostlin je těžší, má nerovný povrch nebo je lepkavý, aby se lépe zachytil na těle hmyzu. Každá rostlina má specifický tvar pylových zrn, čehož se využívá při určování zdrojů medu. Pylová zrnka jsou totiž v malé míře přimíšena i v čistém medu. Charakteristický tvar pylových zrn se určuje mikroskopicky.
Pyl donášejí včely do úlu v rouskách na posledním páru noh. Pylové rousky jsou kompaktní bochánky, vzniklé vtlačením pylu do prohlubní na zevní straně holení třetího páru noh, tzv. košíčků (viz. obrázek - b). Do košíčků ukládá včela pyl po vrstvách pomocí kartáčků 1. a 2. páru noh. Při přípravě pylu k rouskování se uplatňují i kusadla. Suchý pyl ovlhčují včely nektarem z medného váčku. Váha rousků, které nese jedna včela, se pohybuje od 8 do 12 mg. Barva rousků je různá a lze podle ní usuzovat, na které rostliny včely v současné době létají. Pylové rousky shazují včely do buněk pomocí chitinových bodel (viz. obrázek - a), která jsou umístěna na holeních 2. páru noh (na každé noze 2. páru je jedno bodlo). Jiné včely pak vrství pyl do dělničích buněk a dusají ho hlavami. Jednotlivé vrstvy zalévají medem. Buňky plní asi do tří čtvrtin a nevíčkují je. V buňce probíhá mléčné kvašení, takže pyl je konzervován kyselinou mléčnou. Je to vlastně obdoba pochodů, které probíhají při silážování.
Výživná hodnota jednotlivých druhů pylu je rozličná. Rozhodujícím kritériem je obsah stravitelných bílkovin. Podle prof. dr. Svobody patří mezi nejlepší pyl lískový se 46 % stravitelných bílkovin a mezi nejhorší pyl borovicový, který má pouze 9 % stravitelných bílkovin. Při nedostatku pylu v přírodě rouskují včely i jiné sypké látky, často i takové, které jsou pro včelí výživu naprosto bezcenné (např. uhelný prach, cihlový prach, piliny apod.). Této vlastnosti se využívá k podávání pylových náhražek v obdobích, kdy je pylu ne- dostatek, obvykle zjara. Z mnoha zkoušených látek se v praxi nejlépe osvědčila odhořčená sójová mouka s přídavkem sušených pivovarských kvasnic.
Přesto však se dosud žádná náhražka nevyrovná přirozené pylové snůšce.
Nejpraktičtěji se podávají pylové náhražky v sypkém stavu v blízkosti stanoviště včelstev, kde je včely rouskují. Nejjednodušším, pylovým krmítkem může být papírová krabice zavěšená na větvi stromu. Protože se však pylová náhražka podává obvykle v jarních chladných měsících s proměnlivým počasím, doporučuje se umístit krabici pod přístřešek, nejlépe skleněný, aby jej slunce vyhřívalo. Kromě střechy je dobrá i boční ochrana prostoru krmítka proti větru (nejlépe ze tří stran skleněnými stěnami).
Přirozený pyl je možné také uměle konzervovat. Prof. Svoboda vypracoval tento postup: Čerstvý nasbíraný pyl (nejdéle 5 dni starý) se zváží. Z jeho váhy se vypočte 15 % medu a 25 % vody. Odvážený med se rozpustí v odměřeném množství vody, krátce (5 minut) povaří a po vychlazení se smísí s pylem. Směs se důkladně prohněte. Pak se naplní do zavařovací sklenice, dobře udusá a zakryje dřevěnou deskou, která se zatíží. Sklenice se postaví ke kamnům tak, aby byla vystavena stejnoměrné teplotě asi 35-40°C. Po 4-6 dnech, kdy např. lískový pyl změní barvu ze sírově žluté na žlutohnědou, se závaží a deska odstraní, sklenice uzavře víčkem a zalije roztavenou směsí tří dílů parafínu a jednoho dílu včelího vosku. Nejúčelnější je konzervovat pyl lískový a jívový.
Pyl pro konzervaci je možno získat kromě ručního sběru také pomocí pyIochytů v době nadbytku pylu v přírodě. Vracející se létavky jsou v tomto zařízení zbavovány pylových rousků. Ty se potom shromažďují v nádobě, nebo podstavené krabici.
V poslední době se jako pyl používat i jako poživatina. Naši předkové jedli pyl automaticky společně s medem. Dokud nebyl vynalezen medomet, vymačkával se med z plástů ručně, takže se do něj dostal i pyl uložený v plástech. Při moderním způsobu vytáčení k tomu dojde zřídka. Pyl obsahuje mnoho živin. Kromě bílkovin, volných aminokyselin, cukrů, minerálních látek, vitaminů, antibiotik, růstových a jiných hormonálních látek, obsahuje rovněž tuky a aromatické látky. Přidáme-li k tomu vodu, máme přibližně všechno, co obsahuje med, pouze v jiném poměru a množství, přičemž mezi jednotlivými druhy rostlin jsou výrazné rozdíly. Podle dosavadních výsledků reguluje pyl činnost střev, podporuje vznik hemoglobinu u chudokrevných dětí, urychluje přibývání hmotnosti a rekonvalescenci u starších lidí a pacientů, zlepšuje celkový zdravotní stav a vyvolává příjemný pocit pohody, který oceňují zejména nemocní.
Další účinky pylu podle Caillase jsou:
- zvyšuje chuť k jídlu,
- zlepšuje náladu,
- ulehčuje duševní práci,
- zlepšuje prokrvení mozku,
- zlepšuje zrak,
- podporuje růst,
- v neposlední řadě pomáhá při potížích s prostatou.
