Od přítele Miroslava Jakuše byla dodána jeho závěrečná práce ústřední včelařské školy ve školním roce 1997-1998. Je to sice již pár let, nicméně obsah je stále platný. Však posuďte sami.','
Miroslav Jakuš
Závěrečná práce ústřední včelařské školy 1997-1998
Historie, současnost a výhled do budoucna včelařství v českých zemích.
Obsah práce:
1. Historický vývoj
2. Současný stav
3. Předpoklad do budoucna
1. Historický vývoj
První zmínky o chovu včel v českých zemích lze nalézt v záznamech kronik již z roku 993, kdy klášteru v Břevnově u Prahy za vlády Boleslava II. se přiznává desátek těžby medu z přináležejících dvorů a z roku 1015, kdy v Míšni vznikl požár, který pro nedostatek vody byl hašen tamními obyvateli medovinou.
Tak jako všude ve světě, tak i v českých zemích postupem doby vznikala různá uskupení včelařů a zpracovatelů včelích produktů, různé cechy a sdružení, které fungovaly s menšími či většími úspěchy. Jedním z nejvýznamnějších úspěchů pak bylo vydání patentu o chovu a ochraně včel Marií Terezií v roce 1775.
První celočeský včelařský spolek (Zemský včelařský spolek v Čechách) byl založen roku 1872. Na svém počátku sdružoval 10 včelařských spolků, které se do roku 1920 rozrostly na 357. Dnes jich v Čechách na Moravě a ve Slezsku je celkem 1107 a jsou sdruženy v nástupnické organizaci již zmíněného prvního spolku - Českém svazu včelařů, který svůj název nese až od roku 1970.
Počty včelstev v průběhu doby kolísaly a to většinou v důsledku celospolečenských a hospodářských změn. V roce 1869 činil stav včelstev českých zemí 226846, v roce 1900 to bylo již 311495 včelstev. V období druhé světové války se projevil pokles, přičemž například již na jaře roku 1919 bylo zaregistrováno pouze 280926 včelstev. Podobně tomu bylo v období druhé světové války. Před jejím počátkem v roce 1936 stavy dosáhly až 650660, avšak v jejím průběhu poklesly až na pouhých 396690 včelstev spočtených v roce 1942. Od roku 1945, kdy bylo zazimováno 664439 včelstev, bylo dosaženo rekordního počtu a to v roce 1990 stavem 807429 včelstev, což je vlastně dopsavadní celonárodní rekord.
Průměrný počet včelstev chovaných jedním chovatelem se také postupem doby vyvíjel. V roce 1920 dosáhl 5,41 a o devatenáct let později (v roce 1939) potom 6,36 včelstva. Rekordní výše bylo prozatím dosaženo v roce 1990 a to 10,12 včelstva.
2. Současný stav:
Rok 1990 byl rokem velkých politických a celospolečenských změn v zemích bývalého RVHP, přičemž v ČR nastal zlom i ve vývoji námi sledovaných ukazatelů včelařství. Počty včelstev od této doby totiž klesly celkem o 36,8 % a tak na konci roku 1997 bylo 58649 včelaři v ČR zazimováno pouze 510363 včelstev (průměrně 8,7 včelstva na včelaře). Podobné hodnoty při pohledu zpět byly zaznamenány v roce 1957 (což bylo více méně výjimkou) nebo dále až v roce 1943, tedy v době 2. světové války.
Minimální počet včelstev potřebný pro dobré opylení všech hmyzosnubných rostlin v ČR je v současné době 650000 včelstev. Je tedy zřejmé, že chov včel v ČR opylení těchto rostlin v současné době dostatečně nezabezpečuje, přičemž v ČR chybí cca 1,27 násobek stávajícího počtu včelstev.
Včelařství v České republice je řazeno mezi zemědělskou činnost, podporovanou státem a to přímou dotací chovatelů včel, která například v roce 1997 dosáhla výše 150 Kč na včelstvo. Jelikož je ČSV jediným celorepublikovým včelařským sdružením, je jeho prostřednictvím rozdělován i další příspěvek státu do včelařství. Ten má formu dotace občanskému sdružení, která v loňském roce dosáhla výše 27358 mil. Kč. Je rozdělována: do příspěvku na zazimování včelstev (1997: 40 Kč na včelstvo), který dostává pouze člen ČSV, dále pak na plemenářskou práci, boj proti včelím nemocem, vzdělávací činnost a činnost veřejně prospěšnou. Včelaři tak mají alespoň základní prostředky pro udržení své činnosti a jeho rozvoj.
Měnící se celospolečenské a hospodářské podmínky v ČR však mají za důsledek stálé zhoršování stavu včelstev. Je to dáno ubývajícím počtem včelařů, kteří jsou, dle průměrného počtu chovaných včelstev jedním včelařem (8,7) a průměrného věku včelařů (57,78 let), drobnými zájmovými chovateli. Jejich počty jsou tedy velmi snadno ovlivnitelné změnou celospolečenských a hospodářských podmínek ve státě.
Konkrétně lze uvést příklad, kterým je zhoršování organizovanosti členů ČSV a díky tomu i snižování počtu chovaných včelstev a včelařů, čehož jsou příčinou stále se zvyšující administrativní nároky na zástupce základních organizací a okresních výborů svazu a vyšší časové i pracovní nároky na finanční zajištění každého občana. Práce těchto zástupců, kteří nejsou finančně zainteresováni či jinak motivováni (mimo lásky ke včelařství), je potom často nekvalitně a neúplně odvedena. Organizace tak "chátrají" a často jsou na mizině, organizovanost členů je nevalná, osvěta včelařství a získávání nových členů zanedbané. To jsou jedny z artiklů, které nedávají dobrý základ včelaření do budoucna.
Dalšími artikly je nedostatečný systém podpory a kontaktu organizací neziskového sektoru (non-profit, non-statutory organisations) se státem či podnikatelskou sférou, nedostatečný rozvoji venkova a i jeho "chátrání", nízká spotřeba medu na trhu (0,49 kg na osobu) a hlavně ekonomická neefektivnost včelařské činnosti.
Dle výpočtů ČSV totiž průměrný včelař v ČR i s příjmy z dotací od státu a bez započtení ocenění jeho práce, vykazoval zisk ve výši cca 198 Kč. Ten je však závislý na hodnotách vstupů i výstupů, přičemž velmi proměnnou a ovlivňující položkou jsou náklady na cukr pro podzimní krmení včel. Například v roce 1996, především díky vyšší ceně cukru, vykazoval průměrný včelař ztrátu cca 336 Kč.
Přesto přese všechno české včelařství vyzařuje dojmem včelařství stabilního a to především díky tomu, že 97 % chovatelů včel v ČR je sdruženo v jediném spolku - Českém svazu včelařů (ČSV), který aktivně spolupracuje se státní správou. České včelařství má zajištěn velmi dobrý systém boje proti včelím nemocem, má dostatek levných domácích léků, noví i pokročilí včelaři mají možnost kvalitního odborného vzdělávání v oboru a to prakticky z jejich strany zdarma, mají zajištěn odbyt produktů ze své včelařské činnosti, mají zajištěny základní včelařské pomůcky v dostatečném množství i kvalitě atd.
Zdravotní situace chovu včel je stabilizovaná díky již zmíněnému kvalitnímu systému boje proti včelím nemocem (podchycenému v legislativě ČR) a díky existenci i vynikající práci Výzkumného ústavu včelařského v Dole u Libčic.
Trh se včelími produkty a jejich odbyt od včelařů je poměrně dostatečně zjištěn, přičemž je založen na konkurenčním prostředí firem vzniklých po roce 1989 což dává dobrý předpoklad ještě lepšího vývoje v tomto směru. Podobně je tomu i se základními včelařskými potřebami, které jsou převážně domácí výroby. Díky těmto faktům lze v současné době české včelařství považovat za plně soběstačné, avšak pozor, nestabilní.
Prostřednictvím ČSV je dále zabezpečováno udržování a rozvoj včelařství, přičemž ČSV vypracovává studie pro řešení nejrůznějších problémů. Těmito jsou například v současné době dokončovaný materiál ze setkání zástupců včelařských svazů zemí CEFTA, zabývající se liberalizací trhu v členských zemích této dohody a jejího dopadu na včelařství, dále potom materiál pro vstup ČR do EU se zaměřením na komoditu včelařství či Program včelařství s výhledem do deseti let.
3. Předpoklad do budoucna:
Budoucnost včelařství v ČR spočívá samozřejmě na celospolečenských, hospodářských, ale i legislativních podmínkách. S přihlédnutím k dříve uvedeným vstupním podmínkám a skutečnosti, že v současnosti nejsou řešeny, lze předpokládat stálý úbytek včelařů, doprovázený i úbytkem včelstev. Přitom se dá předpokládat zvyšování počtu včelstev chovaných jedním včelařem a snižování věkové hranice včelařů. To však nenahradí chybějící počet včelstev pro dobré opylení všech hmyzosnubných rostlin, protože tak velký nárůst této statistické hodnoty je v našich hospodářských podmínkách a s přihlédnutím právě k vysokému věku včelařů nepředpokládatelný. Kdyby totiž všech dnešních 58649 včelařů (které dle předpokladu budou klesat) dosáhlo stavu 650000 včelstev, musel by se jim počet včelstev na jednoho zvýšit o cca 2,38 (a se snižováním počtu včelařů i více), což je nepředpokládatelné.
Reálným řešením je získání dostatečného počtu nových zájemců, nových včelařů, jejich "omlazení", finanční či jiné zainteresování zástupců včelařských organizací (popř. jejich zaměstnání na částečný či plný úvazek), vybavení včelařských organizací soudobou kancelářskou technikou (výpočetní technikou), pořádání osvětových a reklamních akcí zaměřených na propagaci včelařství či včelích produktů a to na jak na regionální tak i na celostátní úrovni, prosazení legislativní jistoty podpory chovu včel atp.
I pro zajištění těchto úkolů doporučuji následující způsob. V první řadě musí přijít jednorázová finanční pomoc jednotlivým včelařským organizacím a to na nákup základního kancelářského vybavení a finanční ohodnocení jednoho až dvou pracovníků včelařských organizací. Tato pomoc by měla dát první předpoklad k tomu, aby se jednotlivé včelařské organizace bez větších problémů zaměřili na získávání finančních prostředků pro svou činnost (na tzv. Fundraising), která by až po jejich získání reprezentovala zvláště včelařskou osvětu (propagaci a reklamu), ekologickou výchovu, počáteční fin. prostředky pro podnikání organizací (myšleno výdělečnou činnost), léčení včelstev atp.
Nastává otázka: "Kde vzít tuto jednorázovou finanční pomoc". Možností je několik. Podpora může přijít od státu jako státní dotace, od některých nadací (nadace ROS, Partnerství, REC, pro občanskou společnost, VIA a další), popř. společně s jednotlivými obecními či městskými úřady nebo jejich sdruženími získat prostředky od jednotlivých ministerstev a k nim příslušejících fondů (Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo pro místní rozvoj, Státní fond životního prostředí), při nichž jsou každoročně vypisovány programy státní podpory. Myslím, že by stálo za to zauvažovat nad tímto názorem, ba dokonce si myslím, že je to nutností, protože tak jako v jiných vyspělých zemích ( jako je např. USA či země EU), tak postupem doby bude i u nás ubývat podpor (subvencí) státu neziskovým nevládním organizacím (mezi které sdružení včelařů patří) a budou se za účelem zprůhlednění a zajištění efektivního využití těchto prostředků preferovat jiné nepřímé podpory. Těmito právě jsou sponzorské dary podnikatelské sféry, nadační prostředky, prostředky EU z fondu PHARE atp.
V Dubé dne 19.3.1998
Vypracoval Miroslav Jakuš.
