Ochrana před včelím žihadlem

František Adamec, farář v Bystrci (dnes Brně - Bystrci), známý včelař a odborník, který například odpovídal v rubrice "Dotazovna" Včely Moravské čtenářům, se rozhodl vyzkoušet různé prostředky, slibující včelaření bez žihadel. Jak to dělal a jaké byly výsledky? Myslím, že jeho článek rozhodně stojí za přečtení.

Článek "Ochrana před včelím žihadlem" vyšel v květnovém dvojčísle Včely Moravské v roce 1942. Na trhu se tenkrát objevily prostředky (např. Nebojsa), které měly po aplikaci na kůži či oděv odpuzovat včely a zamezit tak bodnutí při včelaření.

Včelí žihadlo! Jaké dobrodiní pro včely a včelaře! Kdyby nebylo včelího žihadla, jež drží nepřátele v uctivé vzdálenosti, dávno by již včely byly vyhubeny. Také včelaři jest včelí žihadlo velkým dobrodiním. Chrání jeho miláčky před přepadením a jej velmi často před různými nemocemi rheumatickými. Jsem již v 76. roce věku. Prodělal jsem v životě různé nemoci. Že jsem však až do toho věku nepoznal, co jest rheumatismus, připisuji nesčetným včelím žihadlům. Od sv. Josefa tuším roku 1899, kdy jsem byl pozván, abych zkrotil a zavřel rozzuřené včely z podřezávaného klátu, a kdy mi dobrá zvěčnělá maminka jen kolem krku vytáhla přes 160 žihadel, ostatní na rukou a nohou nečítajíc, a když jsem tím přijal křest včelařský a stal se celkem immuní, až do dneška, bude těch žihadel statisíce! Nedivím se, že přítel Horský na žihadla napsal celý chvalozpěv!

Příjemné však to žínání ani včelaři otrlému není. A když si tak vzpomeneme, jaké nosy, líce, podbradky atd. dovedou včely vykouzliti svým žíhnutím, nedivím se, že přírody vládce a pán vymýšlel různé prostředky, jak se od bodání uchránit.

1. Nejstarším ochranným prostředkem je asi kouř. Jako se ohněm a kouřem bránil již pračlověk před dravou zvěří, tak chránil se i když obíral včely o vzácný jejich výrobek, med. Již na hieroglyfických nástinech starých Egypťanů vidíme včelaře, jak zapaluje chundel trávy, a tím vykuřuje včely. A kouř zůstal nejobvyklejším krotitelem včel až na naše časy. Kolik tu za ty věky vynalezeno dýmáků, od hliněného hrnku na obraze našeho slavného včelaře, vychovatele Jana Amosa Komenského, až do nejnovějších "vulkánů" s hodinovým strojem. Já již po tři desítky let pracuji nejraději s vulkánem, protože není třeba se zabývati stálým stlačováním měchu na udržování kouře. Mohu jej s dobrým svědomím doporučiti.

1. Druhým prostředkem je, že včelař se oděje tak, aby, mu včela nemohla na kůži. Jaký malebný obrázek včelaře obrněného hrubými rukavicemi ("nápěstníky"), s ovázanými kolem škorní nohavicemi a s mocnou drátěnou kuklí, jak se hrdinsky blíží ke stromu, v jehož dutině má včely! A kukla udržela se až na naše časy. Včelař, takto obrněný, se potí, až z něho teče. Včely zuří, zarývají svá žihadla do látky rukavic, kukly a oděvu, avšak na kůži se mu nedostanou!
   
   Moderní včelař ovšem už pokročil na salonního hrdinu, který i při práci užívá, jako nějaká dáma z "vysokých" kruhů společenských, závoje a rukaviček. Dnešní gumové nebo aspoň gumované rukavice, jsou už daleko lepší a lehčí, než staré "nápěstníky" avšak i tyto jsou přece jenom obtížné, a proto včelař hledí, aby si navykl pracovati bez nich. Avšak lehoučký, včelařský, široký klobouk se vzdušným závojem nedělá už tolik obtíží a taková milá dívčí tvář se stává průhledným vzdušným závojem ještě půvabnější. Nedivím se našemu příteli redaktoru, že tak zálibně píše o půvabných včelích děvčatech z Illertissen!
   
   Lehký včelařský klobouk, hodně odstávající, se vzdušným závojem, mohu našim včelařkám, kterým by přece nebylo příjemno, kdyby s oteklou lící nebo nosem byly nuceny jíti do svého zaměstnání, jen doporučit. Stane se ovšem někdy, že zavane vítr a přitiskne závoj k uchu, nebo k nosu a včela využitkuje hned té chvíle a dá svůj "polibek". Avšak tato výjimka činí včelaření jen pikantnějším.

1. Dnes mluví se mnoho o prostředcích jiných, jenž svým pachem nebo vůní působí na včely, že se raději vyhnou a odletí bez nežádoucího políbení.
   
   1. Již za, svého včelařského mládí jsem četl o Angličanech jak potírají závoj i rukavice surovou kyselinou karbolovou a jak včely před ní bojácně couvají. Anglického tohoto prostředku užil napodobitel anglického včelaření Dr. Zaneder a zavedl používání karbolového plátna, to jest plátna postříkaného roztokem surové, červené kyseliny karbolové - k vyhánění včel z medníku k chránění včel před zamáčknutím v zapadajících do dna a do sebe truhlících magazínových. Nepraktické to zařízení tohoto druhu úlů činí používání karbolového plátna velmi potřebným. Však ten pach surové kyseliny karbolové, jehož stopy se někdy dostanou až do medu, a kde včelaře několik dní cítit vůní nemocničního zřízence, odpudil mnohého užívání tohoto jinak osvědčeného prostředku. Na kůži člověka pak by kyselina tato jistě nepůsobila příznivě.
   
   
   
   1. Ohromný zájem v naší včelařské rodině vzbudil přítel odb. učitel Bayer z Prahy od listopadu minulého roku svým "nebojsou". Pryč s rukavicemi! Pryč s kuklou, pryč s kouřem! Včelaření bez žihadel! stalo se heslem včelařů. Byl jsem přímo zahrnován dotazy, co soudím o tomto vynálezu. Neučiní to přímo revoluci v našem včelaření?
      
      V zimě, jež letos trvala déle, nemohl jsem dáti odpovědi. S netrpělivostí čekal jsem dni trvalého proletu. Znal jsem od dřívějška podobný, avšak docela jiného složení přípravek firmy Peter Engels & Comp. v Hamburku (Hamburg), zvaný "Gutfürbien" (dobrý pro včely), jejž mi obstarala známá firma Heinrich Thie ve Wolfenbuttelu.
      
      S napjetím pustil jsem se do pokusu. Postříkal jsem si ruce i obličej naším "nebojsou", jenž na obličeji, zvláště na čele, dosti pálil. Chodil jsem před včelami, jež jsou na mé chození zvyklé - modlívám se chodě před nimi i své kněžské hodinky - a nebodla ani jedna. Otevřel jsem jeden úl s nejmírnějšími včelami. Bodla mne jen jedna, a tu jsem přitiskl rukávem. Šel jsem tedy na včely ostřejší. Podrážděně vysypaly se na mne; dostal jsem do pravé ruky, kterou jsem pracoval, šest žihadel, jedno na ukazováček a pět do zápěstí, jedno do ruky levé, jedno do ucha a jedno vedle oka směrem k spánku, kde se brejle dotýkají hlavy; celkem tedy 9 žihadel.
      
      Druhý den zkusil jsem prostředek dobrý pro včely ("Gutfürbien") s docela jinou vůní, jako z petržele. Pak se procházím před včelami a ani tu nebodla ani jediná. Také včely beránci nebodly. Zato včely běsivky se vyřítily jako dravci. Zaplatilo svou odvahu bodací životem celkem asi 10 včel. Reklama připouští, že včely píchnou a radí natřít okamžitě místo bodnutí tímto prostředkem, že nenastane otok. Třetího dne zapálil jsem si podle zvyku zase jednou po několika měsících portoričko, jehož půlku jsem měl ještě od podzimku. Ani tu nebodla při procházce ani jediná. dobří beránci ustrašeni couvali, a také běsivky, na něž jsem pustil několik mocných puků, ustoupily před dýmem a jenom dvě mne bodly do ruky a jedna nad oko.
      
      Cenu vyhrál tudíž přece jen kouř, jímž lidé krotívali včely již před tisíciletími.
   
   
   
   1. Před lety koupil jsem v Brně v drogerii tubu s pastou, jejíž jméno jsem již zapomněl. Byl to výrobek vídeňský a měl sloužiti proti bodnutí hmyzem. Nevím, co v tom bylo. Avšak když jsem si mastnotou natřel ruce, nebodla mne tehdy ani jedna včela. Tázal jsem se nyní k vůli zkoušce po této pastě. Žel, že o tom drogerista už nic nevěděl.
   
   
   
   1. A na konec jeden prostředek, který máme všichni zadarmo, a který se osvědčil na zapuzení mravenců. Možná, že byl v té vídeňské masti.

Když jsem působil v Břeclavi, měli jsme kostelníka z Třebíčska, jenž byl náruživým včelařem. Pracoval se spolkovými stojany, jež vyžadují hodně práce a přinášejí dosti žíhanců. Kdysi jsem k němu přišel si zavčelařit; než se dal do práce, zašel v ústraní a omočil si ruce v tekutině, kterou vypouštíme z těla. Rád si vypil sklenici plzeňského a proto o tekutinu neměl nouze. A ku podiv, včely se jeho rukoum vyhýbaly - kdežto já jsem se bez nějakého bodnutí neobešel. Na hlavě jsme vždycky měli závoj nebo kuklu. Nevím, zdali prostředek tento ochrání každého. Máť lidský moč dle zdravotního stavu člověka různé složení a jsou lékařové, kteří podle něho poznají každou nemoc člověka. Já sám ho neužívám. Plzeňské piji jednou za uherský měsíc a .nevím, zdali by měl u mne takový účinek. Zkusit se to však může. Možná, že to nebyl jen účinek plzeňského ...

Přehlédneme-li všechny ty prostředky a prostředečky, vidíme, že na štěstí včel a včelařů žádné z uvedených chranidel neuchrání úplně a bezpečně. Ba i ta drátěná kukla se přitiskne někdy k nosu, a včela zrovna přiletí a zabodne se zrovna do nejcitlivějšího místa, do špičky, až z toho slzíme a kýcháme.

Nejlepší ochranou jsou stará, zlatá pravidla včelařská:

1. Jednej se včeličkami vždy s rozvahou, klidem a láskou. Kdyby tě už včela bodla, nevztekej se a neproklínej. Vzteklý člověk se k včelám nehodí.
2. Vybírej k chov včelstva mírné povahy a z těch odchovávej ušlechtilé matičky.
3. Nerozbírej včelstev, když pozoruješ, že jsou rozčilena a podrážděna.
4. Nejvhodnější doba k práci jest, když jsou létavky-bodavky na pastvě. Bývá to hlavně dopoledne za pěkného počasí. Nebezpečná jest práce ve včelách za parna, zvláště před bouří.
5. Hleď, abys časem dospěl k tomu, že si organismus na včelí jed zvykne a nenastane otok. Bez bolestí to však nebude nikdy. "Včelaření bez žihadel" zůstane i po "nebojsovi" snem budoucnosti. Moje včely se "nebojse" nebály.

Převzato od: Msgre Františka Adamce