Včely jsou nepostradatelnou součástí ekosystémů a jejich úloha v opylování plodin i divoké vegetace je nenahraditelná. V posledních desetiletích se však potýkáme s dramatickým úbytkem včelstev, který má různé příčiny.

Mezi nejvýznamnější patří varroáza a virové infekce, jež jsou s tímto parazitem úzce spjaté. Jaké dopady tyto faktory mají na včelstva a jaké možnosti ochrany existují?

Varroáza jako hlavní nepřítel včel
Varroáza je způsobena roztočem Varroa destructor, který parazituje na včelách a jejich plodu. Tento roztoč oslabuje včely sáním hemolymfy a zároveň přenáší nebezpečné viry, jako je například virus deformovaných křídel (DWV). Následkem napadení včely ztrácí vitalitu, líhnou se oslabené jedince neschopné letu a celé kolonie se postupně hroutí.

Virové infekce a jejich vliv na včelstva
Včelí virózy jsou často latentní, což znamená, že mohou být přítomny ve včelstvu dlouhou dobu, aniž by se projevily. Avšak při oslabení organismu – například vlivem varroázy nebo jiných stresových faktorů – se začnou rychle šířit.

Mezi nejčastější patří:

• Virus deformovaných křídel (DWV) – tento virus způsobuje nevratné poškození křídel včel, což znemožňuje jejich let a přežití. Infikované včely se obvykle dožívají jen několika dnů, čímž dochází k výraznému oslabení celého včelstva. DWV se přenáší nejen roztočem Varroa destructor, ale také kontaktem mezi včelami.
• Akutní včelí paralýza (ABPV) – tento virus se šíří prostřednictvím varroázy i kontaminovaného medu a pylu. Napadené včely vykazují příznaky ochrnutí, třesu a dezorientace. Infekce se šíří velmi rychle, často vede k náhlým úhynům celých včelstev.
• Chronická včelí paralýza (CBPV) – napadá nervový systém včel, způsobuje jejich dezorientaci a neschopnost letu. Včely ztrácejí ochlupení, což jim dodává černý, lesklý vzhled. Nemocné včely bývají vyhnány z úlu, čímž se snaží kolonie zabránit šíření infekce.
• Virus pytlíčkovitého plodu (SBV) – tento virus postihuje především larvy včel, které se následně nemohou správně vyvinout. Zamořené larvy mají typický pytlíčkovitý vzhled a jsou často včelami odstraněny. Infekce oslabuje obnovu populace včelstva a v kombinaci s varroázou může vést ke kolapsu kolonie.

Možnosti ochrany včelstev
Boj proti varroáze a virovým onemocněním vyžaduje komplexní přístup.

Mezi klíčová opatření patří:

• Pravidelné monitorování včelstev – sledování míry zamoření varroázou umožňuje včasné zásahy.
• Efektivní léčba – aplikace organických kyselin (např. mravenčí a šťavelové) a syntetických akaricidů může pomoci snížit populaci roztočů.
• Podpora přirozené odolnosti včel – selektivní šlechtění včel odolných vůči varroáze je dlouhodobým řešením.
• Hygiena v úlu – pravidelná obměna díla a dezinfekce úlů snižuje riziko infekcí.
• Minimalizace stresových faktorů – omezení používání pesticidů, zajištění dostatečné pastvy a ochrana přirozeného prostředí včel.
• Biotechnické metody – například použití bezmatečných období či vyřezávání zavíčkovaného trubčího plodu jako přirozené formy regulace populace roztočů.
• Využití prospěšných mikroorganismů – některé bakterie a houby mohou pomoci v regulaci patogenů a parazitů ve včelstvech.
• Vzdělávání včelařů – informovanost a sdílení osvědčených metod je klíčem k lepší ochraně včelstev a úspěšnému boji proti nemocem.

Budoucnost včelstev
Ačkoli jsou varroáza a virové infekce vážným problémem, moderní věda a včelařská praxe nabízejí možnosti, jak jejich dopady minimalizovat. Klíčem k úspěchu je nejen správná péče o včely, ale také širší ekologická opatření, která podpoří zdravé a stabilní včelí populace. Pokud se podaří sladit vědecký výzkum, včelařské zkušenosti a odpovědnou ochranu přírody, můžeme pomoci zachovat včely i pro budoucí generace.