Do jaké míry se povídka Josefa Křemena "Vojíni s jedovatou dýkou" uveřejněná v jeho knize "Ze života včel a včelařů", vydané v roce 1914, zakládá na skutečných událostech, můžeme asi již dnes jen spekulovat. Každopádně stále zůstává neměnnou skutečností, že i ten nejotrlejší voják vezme raději nohy na ramena před rojem malých ale odhodlaných bojovnic s "jedovatou dýkou".
Dnešní povídka je z desátého čísla Včely Moravské z roku 1937. Veselý příběh se smutným koncem je dokladem toho, že o "barbary" u nás nebyla nouze nikdy.
Povídka "Jak mne dědeček přiučoval včelařství" byla otištěna v knize "Ze života včel a včelařů," která byla vydána v roce 1914. Autorem knihy je Josef Křemen, odborný učitel v Kutné Hoře. Domnívám se, že tato povídka, která se vrací ke včelaření v polovině devatenáctého a na začátku dvacátého století, stojí za přečtení. Mimochodem se zde autor zmiňuje i o včelaření "po americku" ...
Při nahlédnutí do pátého čísla Včely Moravské z roku 1937 mě zaujal článek shrnující soutěž z roku 1922 o vhodné nápisy na včelíny. Kdysi dávno jsem zaznamenal nápis i na jednom nástavkovém úlu. K jakému posunu oproti minulosti došlo, můžete posoudit na konci článku.
František Adamec, farář v Bystrci (dnes Brně - Bystrci), známý včelař a odborník, který například odpovídal v rubrice "Dotazovna" Včely Moravské čtenářům, se rozhodl vyzkoušet různé prostředky, slibující včelaření bez žihadel. Jak to dělal a jaké byly výsledky? Myslím, že jeho článek rozhodně stojí za přečtení.
 |
Včelařské noviny
internetový včelařský portál
ISSN 1214-5734
Kontakt:
