Od budečáku k nástavkovému úlu - 1. část

V poslední době se v naší včelařské veřejnosti opět probírají názory o významu uteplení, resp. izolace úlů a jejího vlivu na zimní spotřebu, zimování, vyzimování, rozvoj včelstev a medný výnos. Ačkoli mám v této věci dost vyhraněný názor, nechci být přísným kritikem názorů jiných, už proto, že jsem si před lety sám vyzkoušel různé metody včelaření včetně různých typů úlů.

Vhodné řešení mi ukázaly až pozorování a pokusy, srovnávání různých úlů a zřejmě i šťastná náhoda Proto jsem se také rozhodl zveřejnit některé mé zkušenosti z měření, která jsem z pouhého zájmu prováděl a provádím na svých stanovištích.

Včelařit jsem začal v roce 1964 už ve svých 10-ti letech se svým otcem v budečácích. Otec měl tehdy pochopení pro mé odstředivé tendence a nechal mi volnou ruku v mém dalším včelaření. Již od samého začátku mi tehdejší způsob včelaření připadal nepřirozený, neboť v přírodě se o včelstva nikdo jako my ?nestaral?. V této době jsme měli ještě možnost vidět včelstva žijící ve volné přírodě, v dutině lípy, v podlaze, vysekávali jsme včely ze zdi, dokonce jsme je dostávali z váhy. Zajímavé vždy byly neuvěřitelná kondice a množství zásob těchto člověkem zanedbávaných včel. Jedno však měla všechna včelstva společné, stejný neměnný prostor a stálé(á) česno(a)! V mých pochybnostech mě podpořil i můj včelařský učitel B. Šrám, který byl tehdy velkým propagátorem kmene ?47?. Důležité však bylo to, že ačkoli v danou chvíli i on včelařil v budečácích (byť odlišně od tehdejší metodiky), měl značné zkušenosti i z jiných úlových systémů. Sám již tehdy používal vlastní líhně na matky, měl velice zajímavě zkonstruovaný chovný nástavkový úl. Byl to také on, kdo mě naučil využívat tzv. časovou izolaci při chovu matek. Společným pozorováním včel jsme strávili stovky hodin. Jeho slova, že neexistuje pro nikoho hotová provozní metoda, se mi pevně vryla do paměti.

Nebudu zde popisovat mé, vcelku humorné pokusy vymyslet úl, který by odpovídal, resp. se blížil přirozeným podmínkám, které má včelstvo ve volné přírodě. V zimě 1967 můj otec zakoupil od. př. Vrány tři osazené nástavkové úly na míru 39×24 cm. Na tom by nebylo nic divného, kdyby jeden z nich nebyl zhotoven z desek o síle pouhých 3 cm. Ostatní měly sílu stěn 10 cm s klasickou izolací hoblinami. Na jaře však byl rozdíl mezi včelstvy nulový a to mě velice udivilo. Ještě divnější však bylo to, že včelstvo v neutepleném úlu dalo podstatně vyšší výnos. Dle našeho soudu to bylo tím, že mělo k dispozici o jeden nástavek více a mohlo se tedy rozvinout do větší síly. To byl pro nás zásadní poznatek do budoucna. Prostor má tedy větší vliv na výnos než uteplení. V té době jsem chtěl začít včelařit moderně a zimovat včelstva ve dvou prostorách. V budečácích to problém nebyl, jen po roce člověk potřeboval o jeden úl více. I tak to šlo ale krásně. Průměrné výnosy dosahovaly dvoj až čtyřnásobku dřívějších výnosů.

Jenže jak takto včelařit v nástavcích? Nástavkové včelaření jsem chápal tak, že rámek budu brát do ruky jen při jeho zhotovování, lepení mezistěn, vložení do úlu a vytáčení. To byl můj sen. Velice jsem se také trápil (dnes vím, že naprosto zbytečně) kvůli mezeře mezi na sebe postavenými nástavky,v obavě před uhynutím včelstva v zimě. Výsledkem mých snah a při tehdejších možnostech ve výběru materiálu na úly bylo to, že se v roce 1970 objevil v mém provozu první nízkonástavkový úl ( dále jen NN) na míru 39x16 cm o síle stěn 22 mm. Ten mé představy trochu splňoval. Hlavním motivem při jeho vzniku bylo právě překonání rizika úhynu včelstva v zimě.

Teprve později jsem zjistil, jak šťastná to byla náhoda a objevoval jsem další skutečné výhody tohoto systému. Bohužel v té době neexistovala téměř žádná vhodná literatura a tak jsem se musel vším prokousávat sám, za což ale jsem dnes vděčen mnohému. Velice se mi však ulevilo, když kolem roku 1973 začaly vycházet první překlady o této problematice. Vřele děkuji dnes již zesnulému J. Boháčovi, dále pak Dr. Ptáčkovi a ing. Čermákovi, Valentovi a dalším za zveřejnění informací o nástavkových metodách chovu včel. Doslova nadšen jsem byl překlady prací Dr. Farrara a také Bretschka. Vše jsem pochopitelně vyzkoušel, abych něco převzal, v něčem jsem se klidně vrátil k tomu, co jsem již praktikoval . Zkušenost je však nepřenositelná.

Koncem sedmdesátých let jsem včelařil s přibližně dvaceti včelstvy, většinou v nízkonástavkových úlech. Tehdy jsem se rozhodl pro další krok vpřed a vyrobil si pět nízkonástavkových (dále jen NN) úlů z 5 cm polysterénu. Myslel jsem si, že to bude bomba. Skutečně byla! Po sedmi letech zkoušení a porovnávání s tenkostěnnými úly jsem zjistil, že tyto úly jsou pro mne vhodné pouze k tomu, abych v nich převážel plásty. Srovnání jsem dělal též s budečáky i s tzv.těžkými nástavky (síla 10 cm, utepleno hoblinami), a později také s koplenovými. Hodnoty teplot jsem porovnával i s prázdnými nástavky bez včel.Všechny získané poznatky mne utvrdily v tom, jak iluzorní byla má dřívější představa o tom, že včelstvo vyhřívá v zimě úlový prostor.

Velmi mi pomohlo, a pomáhá i dnes, když jsem svůj první NN úl zasklil na třech stranách každého nástavku a zabudoval do něj několik teploměrů. Tento pozorovací úl jsem pak opatřil odnímatelným obalem z polystyrénu o síle 5cm Zajímavým poznatkem let cca 1980-1985 pro mne bylo zjištění, že spotřeba zásob přes zimu je pro mé stanoviště prakticky stejná v tzv. utepleném i v neutepleném úle, což docela dobře dokumentuje níže uvedená tabulka. Chtěl bych však podotknut, že zjišťování spotřeby nebylo a není mým prvořadým zájmem a tyto údaje byly zaznamenány z pozorování jaksi mimochodem. Zmíněné údaje jsou však nejsnáze kvantifikovatelné a zřejmě proto se o nich i více diskutuje.

Domnívám se, že zimní spotřeba není rozhodně nejdůležitějším faktorem, která ovlivňuje konečný výkon včelstva. Nelze jednoduše říci, že kdyby včelstvo spotřebovalo např. o 2 kg, méně zásob, mělo by o tyto 2 kg věší výnos. To by bylo přílišné zjednodušování.

Některé údaje v tabulce potřebují bližší vysvětlení. Např. spotřeba v říjnu 2002 byla ovlivněna především tím, že ještě 24.9. byl přínos na váze 0,40 kg z hořčice. Snůška z hořčice měla za následek zvýšené plodování, což se odrazilo v úbytku zásob v říjnu a také větším úbytkem včel z tohoto plodu , především v prosinci. Současně bych se velmi bránil paušalizaci údajů v tabulce, neboť jde o údaje z jednoho stanoviště. Jisté tendence se však ukazují.