V druhé polovině září již denní teplota obvykle nepřekračuje 25 stupnů, noční teplota klesá i pod 10 stupňů a objevují se již ranní mrazíky. Včelstva se v této době už připravují na zimu, včely se pomalu shlukují kolem posledního plodu a přestávají ovládat zbytek prostoru úlu.
Zároveň klesá ochota včel odebírat cukr, hlavně kvůli tomu, že cukerný roztok ve většině krmítek je příliš studený a není již pro včely tak atraktivní, aby opustily místo budoucího zimního chomáče. V této době by už včely měly být zakrmené, maximálně by se snad mohly pokrmovat tak do 1 kg cukru za týden, aby se zaplnily buňky po vyběhlém plodu a na lesních stanovištích “zředila” případná slabší melecitózní snůška. Ale i toto pokrmování by mělo skončit nejpozději s koncem září ( a včely neuteplovat, aby při fumigaci v říjnu bylo minimálně plodu).
Někdy se ale stane, že v této době máme včelstva bez zásob, kterým teprve musíme zimní zásoby dodat. Stalo se to třeba vloni, kdy díky silné melecitózní snůšce bylo třeba po jejím skončení většinu rámků s melecitózou ze včelstev vyndat a včelstvům znovu dodat aspoň minimální zásoby na zimu.
Takže pro zakrmení v této době je nutné, aby cukerný roztok byl teplý a vlastní odběr roztoku probíhal co nejblíže zimního chumáče. Znamená to, aby ze spodní strany byl co největší kontakt usazených včel se dnem krmítka a z boku a shory bylo krmítko izolované. Pak je zajištěno, že včely svým teplem cukerný roztok zahřejí.
Z normálně používaných krmítek tyto podmínky splňuje pouze stropní krmítko izolované z boku a zhora minimálně 3 cm polystyrenu a to ještě pro silná včelstva, které obsedají většinu uliček pod stropem a díky tomu dokáží cukr v krmítku zahřát.
Níže popsané krmítko je rovněž vhodné pro toto pozdní krmení, navíc je relativně levné, snadno dostupné a jeho velikost se dá odstupňovat pro silná i slabá včelstva.
Jako nádobu pro cukr používám obyčejnou misku pod květináč. Pro silná včelstva použiji misku s průměrem cca 35 cm, ta má objem o něco větší než 3 litry, pro slabá včelstva je nejmenší rozumný objem misky 0,5 litru. Obecně by miska měla být tak velká, aby zakrývala nebo mírně přesahovala sezení včelstva.
Krmítko tedy sestavuji takhle. Na rámky nad sezením včel postavím příslušně velkou misku. Miska musí být vodorovná, pokud není, musí se podložit. Zjišťuje se tak, že se do misky naleje malé množství vody nebo vodováhou. Do misky nalámu větvičky, které zajišťují, aby se včely neutopily. Já používám suché větvičky černého bezu, protože mají největší duši a dobře plavou, ale lze použít jakékoliv suché větvičky lépe z měkkého dřeva. Do misky se dále vložím dvě větvičky delší o cca 1 cm než je průměr misky a asi 1 cm silné. Tyto větvičky zajistí přistup včel do misky, proto by měly trčet z misky nad usazenými včelami. Mezi větvičkami by měla být mezera tak 1 cm. Miska s větvičkami překryji silonovou síťovinou do okna s oky 1 mm. Přes tuto síťku se do misky nalévá cukr, zároveň síťka brání přímému styku s včelami. Včela se do misky dostávají mezerou mezi dlouhými větvičkami. Protože při zpracování cukerných zásob je v úlu vysoká vlhkost vzduchu a já používám filcové uteplivky, které by velice rychle zvlhly a přestaly izolovat, zakrývám síťku igelitem, používám rozřezané obaly z časopisů. Kraje síťky kde síťka na rozměr úlu nestačí, jsou utěsněny měkkou filcovou uteplivkou v igelitovém sáčku nebo slámou a podobným materiálem rovněž v igelitovém sáčku, aby nezvlhl. Nad misku dávám tvrdou filcovou uteplivku, kus sololitu apod, aby se uteplivka nepromáčkla do misky. Celý komplet je uteplen aspoň tak 3 cm filcové uteplivky popřípadě pěnovým polystyrenem.
Krmení probíhá tak, že se do misky přes silonovou síťovinu prostě naleju cukrový roztok. Pokud je miska vodorovně a uteplivka se neprotlačuje do misky, je možné nalít misku vrchovatě, v praxi tak 1 - 2 mm pod okraj.
|
Fotografie misky pod síťovinou: Na fotografii je vidět segment ze dvou latiček a tří mezerníků, který taky zajišťuje přístup včel do misky.
Po skončení krmení vyhodím misku, silonovou síťovinu dám na rámky, na ni staré noviny a nahoře filcové uteplivky. Při fumigaci musí být nad knotempod síťovinou něco jako dřevěná destička, teplem by se silon zničil.
Výše popsaným způsobem lze za cenu vynaložení větší práce než při krmení v srpnu a za cenu určitého vyčerpání zimních včel doplnit zásoby ještě v říjnu. Při zpracovávání zásob včely spotřebovávají bílkoviny - pyl, proto budou méně vyčerpané, když během krmení a týden až dva týdny po ukončení krmení bude k dispozici v přírodě pyl. To znamená zbytečně s krmením neotálet aby včely zachytily poslední nabídku pylu, která ještě v této době je.
Někdy se včely nepovede úplně nakrmit. Pak je jednoznačně nejlepší je připojit k včelstvu s více zásobami. Jako nejvhodnější období pro spojování takových včelstev se mně jeví druhá polovina prosince a začátek ledna, kdy už díky sledování uliček měli jsou spolehlivě vytypována všechna včelstva s nedostatkem zásob i včelstva s dostatkem zásob, ke kterým budeme připojovat. Za dodržení několika zásad je spojování včelstev v tuto dobu rychlé a prakticky bezeztrátové v nástavkových úlech a za předpokladu přípravy včelstev na podzim i v zadovácích. To už je ale téma rozsahem na další článek.
Dodatky:
|
|
Zpracování silonové síťoviny.
Síťovinu řežu pistolovou pájkou, řez předtím nakreslím lihovým centrofixem tak, aby nešel přes vlákna. Horkým drátem řezaná síťovina se nějakou dobu nerozplétá. Okraje dále upravuji tavným lepidlem - pistolí za teploty těsně nad teplotou tavení lepidla, vyšší teploty síťovinu ničí.
Rozpouštění malého množství cukru.
Potřebujeme: 1,5 litrovou pet láhev, obyčejný 3 dcl hrnek, varnou konvici, nálevku.
Do konvice se nalejí 2 hrnky - 0,6 l vody. Voda se nechá v konvici uvařit. Voda se zchladí dalším hrnkem studené vody. Do pet láhve se nálevkou nasype 1 kg cukru a přileje cca 0,9 l horké vody z konvice. Láhev se zavře a občasným protřepáváním se cukr asi za půl hodiny rozpustí.
