Svobodný včelařský časopis Moderní včelař

V dnešním článku si můžete přečíst názor na další včelařský časopis. Minulý týden jsme přinesli hodnocení časopisu Včelařství autorem Zdeňek Dukátem a dnes tu tedy máme hodnocení časopisu Moderní včelař od stejného autora.

Na nebi včelařských periodik vyšla před několika lety nová hvězda Moderní včelař (MV). Bylo to náhlé. Zvláště pro ty, kteří něco podobného nečekali.

Já jako celoživotní fotograf jsem byl šokován titulní stranou. Tedy její neostrostí. Bylo to zřejmě způsobeno touhou autorů po rychlém, neodkladném zveřejnění a nezkušeností. Zato obsah byl dobře připraven. Již v prvním čísle se autoři postavili za moderní a jednoduchý chov včel. Nepustili se do boje o sjednocení rámkové míry v Čechách, ale připomenuli včelařům nástavkové úly a jejich modifikace. Ostatně nechápu, co by sjednocení rámkové míry mělo přinést? Každý lidský jedinec, v našem případě včelař, má právo včelařit v čem chce. Pokud včelí dílo bude rozebíratelné. Je však výhradně jeho chybou, když neuposlechne ?svého? odborníka. Po letech ?sjednocení? do socialistického davu anonymity nemám k tomuto slovu důvěru.

Další čísla ukázala, že MV se stane prostorem včelařské demokracie. Tu jsem bohužel dodnes nenalezl ve svazovém časopise Včelařství. Neotištění dokumentu i2J (Dvě jubilea) ve svazovém časopise je toho nikoli jediným dokladem. Ukazuje to obavu představitelů ČSV, že členové, kteří aktivně nevyhledávají informace, se seznámí s touto peticí. Hledání dopisovatelů a spolupracovníků MV muselo být velmi obtížné. V úvodních číslech vše nesl na bedrech P. Vlastimil Protivínský. V souvislosti s jeho náročným posláním to byl a je obdivuhodný výkon.

Uveřejnění reportáží našich včelařských odborníků v zahraničí, např. J. Přesličky v Jihoafrické republice a dalších, bylo šťastným počinem. Do redakce MV přistupovali další autoři, kteří svou činnost pro časopis Včelařství z nejrůznějších důvodů ukončili, nebo se k ní neodhodlali. Spojení s Pracovní společností nástavkových včelařů dodává do časopisu další ?mozky? ing. Petra Texla, Jindřicha Boháče. Jako pouhý pozorovatel a čtenář nemohu samozřejmě všechny vyjmenovat. Jako odborný časopis se věnuje výhradně odbornosti - tedy včelařství. Musí samozřejmě reagovat na dění ve včelařské obci. Nedělá však agitaci našim politikům jako časopis Včelařství, který prostřednictvím šéfredaktora hledá v rozhovorech s ministry zemědělství ?jakési? výhody pro včelaře (např. agitka s panem Paroubkem). Výročí a ,,úmrtní listy? se v MV nenajdou. Je to dobře. Vzpomínky na včelaře patří do ZO a výročí rovněž. Tam se totiž včelaři znají a má to jakýsi význam.

Po stránce grafické se MV jako každý vznikající časopis hledá. Titulní strany jsou vyrovnané kvality, nejsou zasaženy naštěstí činností některých fotografů časopisu Včelařství. Jako velmi pozitivní vidím rozšíření časopisu MV na 34 stran. Tento rozsah svědčí o vzrůstající kvalitě časopisu. Při srovnání tohoto ?amatérského? časopisu a Včelařství je vidět, že kvalitní odborný časopis se dá udělat poměrně levně. Alarmující je, kolik prostředků připlácíme ze svazové pokladny českých včelařů na zobrazení okresních ?včelařských táček? a na výše zmíněné ?obrazové námluvy? s politiky, kteří nevydrží ve funkci ani 14 dní. Do takových reportáží se MV nepouští. Informuje poměrně krátce např. o sněmu PSNV (ne ?sjezdu.?). Portréty ?špiček? MV a PSNV neexistují. Jakoby se tyto instituce řídily samy. Zde bych se naopak přimlouval, aby portréty předsedy PSNV a šéfredaktora MV byly zveřejněny. Nehrozí zde jistě, že by jmenovaní propadli nezřízenému sebeobdivu.

Časopis MV je distribuován také do Slovenské republiky. To svědčí o tom, že kvalitu tohoto časopisu oceňují i zahraniční včelaři. Mezinárodní ?zkušenost? časopisu Včelařství naopak chybí.