Zamyšlení ...

Přečet jsem si reakce na iniciativu Dvě jubilea http://i2j.webpark.cz/ (dále jen i2j) v květnovém čísle časopisu Včelařství a napadlo mě, že když se ohlédnu zpět, zjišťuji, že snaha pana magistra Protivínského, Honzy Löffelmanna a Ing. Antonín Pavlíčka (iniciátorů i2j) slaví první úspěchy.

Podle mého názoru není nutné zneklidňovat se tolik zmíněnou iniciativou pobouřenými členy a dokonce i celým jedním OV, jejich články, které se nesnaží odpovědět na otázky zmíněnými v textu i2j, nýbrž články, které se snaží zmíněnou iniciativu a její iniciátory zdiskreditovat. Není třeba se zneklidňovat , výsledky se totiž dostavily již nyní.

Všimněte si obratu. Všimněte si toho, s jakou vervou se nyní v časopise mluví o nové alternativě uplatnění včelích produktů na trhu, tedy o tom, že je v současné situaci nejlepší prodávat med ze dvora svého domova. Když jsem byl manažerem pro obchodní činnost svazu, pracovníkem sekretariátu ÚV ČSV v Křemencově ulici, nebyla tato alternativa na pořadu dne, avšak ani na pořadu roku a dokonce ani na pořadu celých osmi let. Přiznávám, že názory Vladimíra Lněničky (které však nechtěl, podle mého názoru, proti mínění našeho nadřízeného - pana Peroutky - prosazovat) byli již v roce 1997 tohoto směru - tedy pohrával si s myšlenkou prodeje ze dvora, svazové sklenice a normy Český med podle vzoru našich německých sousedů. Teprve nyní, po tom co Včela Předboj totálně zkolabovala a i vedení ČSV s ní již nepočítá, se mu daří konečně realizovat na sekretariátu jeho myšlenky. Holt náš Vladimír je jaksi neprůbojný (asi i proto na svazu vydržel tak dlouho). Částečně však takto i on, jehož vnitřní přesvědčení jsou správná, si nese svůj díl odpovědnosti za finanční ztrátu, která svazu vznikla za dlouhých 8 let snahy o záchranu Včely Předboj.

Na ony invektivy a ostrá vyjádření iniciativou Dvě jubilea pobouřenými členy našeho spolku a dokonce i jednoho okresního výboru, bych měl otázky v následujícím pořadí:

Je pravda, že Včelu Předboj Český svaz včelařů již nechce podporovat a své členy směruje k prodeji medu ze dvora, nebo jde o iniciativu pana Lněničky a šéfredaktora Včelařství?

Jestliže ano, pak, prosím, vysvětlete předsedovi našeho okresního výboru Česká Lípa, panu Hlaváčkovi, který v květnovém čísle časopisu Včelařství zase vyzývá k záchraně tohoto podniku, že je jaksi "mimo mísu" a že trend doby je jiný, více tržní. Myslím, že tento starší a velmi zasloužilý včelař (tak jako i 50 tisíc ostatních jeho kolegů) si zaslouží být již konečně uveden do reality, do které se prostě nebylo možné, díky nedostatku korektních informací, nikdy dostat. A také mi, prosím, zodpovězte na tuto další otázku:

Jak je možné, že vedení ČSV nedokázalo přistoupit k podpoře takovéto realizace včelích produktů na trh již před osmi lety a místo toho nadále a ještě s větší vehemencí začalo podporovat Včelu Předboj? Před osmi lety jsem totiž jako manažer pro obchodní činnost ČSV vystoupil proti podpoře Včely Předboj a od té doby tak činím osobně již osm let na internetu, přičemž se k mému názoru již veřejně (například i iniciativou Dvě jubilea) připojilo spousty jiných včelařů - tedy tato věc je známá.

Nejsou náhodou desítky miliónů korun, které ČSV nenávratně investoval do Včely Předboj (což je věc dokladovatelná) důkazem pochybení ÚV ČSV?

Nebylo by dobré v takovém případě, místo intervencí vůči iniciátorům iniciativy Dvě jubilea, se minimálně zamyslet a raději diskutovat nad otázkami, které tato iniciativa ve svém textu obsahuje? Říkám minimálně, neboť to co by se mělo provést je to co se v rozumných společenstvích dělá.

Selhávající jedinci jsou sesazeni. Příkladem vám může být vztah včelstva ke včelí královně - matce.

Co vy na to???