Tento článek je volným pokračováním mého předchozího článku Pozdní krmení včelstev.
V období klidu, to je zhruba od listopadu do dubna, nefunguje odlišování včel podle jejich vůně mateřského včelstva, tudíž jakékoliv včely přidané do blízkosti zimního chumáče včelstva se automaticky s tímto včelstvem spojí.
Totéž platí pro matky. Podle literatury koexistují dvě matky ve spojeném zimním chumáči přes celou zimu, pokud zimují v různých uličkách a střetnou se teprve v období rozvoje plodování, to je březen až duben.
Jestliže v té době zjistíme, že nějaké včelstvo je ve stavu, kdy nemá nárok přežít zimu, můžeme zachránit tyto včely, cukr a práci do nich vložené, jednoduchým a rychlým opatřením - spojením s jiným včelstvem.
Jak spojovat
Spojování se provádí tím nejprostším způsobem, to je umístěním rámků se zimním chumáčem včel jednoho včelstva nad rámky se zimním chumáčem druhého včelstva. Oba zimní chumáče musí být zhruba nad sebou. Vlastní spojování probíhá asi takhle - teplo, které uniká ze spodního chumáče včel, způsobí, že se horní chumáč včel rozvolní a protáhne směrem dolů. Jakmile se oba chumáče spojí, spodní včely se postupně přemístí během několika dnů nahoru. Pokud je mezi chumáči větší vzdálenost, mohou se spojit až po oteplení. Výsledné spojené včelstvo je umístěno hlavně v horním nástavku, kde je tepleji. Ve spodním včelstvu nesmí být otevřený plod, jinak část včel zůstane na něm a uhyne. V horním nástavku musí být dostatek zásob, v závislosti na výsledné síle spojeného včelstva je většina zásob ve spodním nástavku v zimě pro včelstvo nedostupná. Mluvím o spojování včelstev v období zimního klidu, takže je úplně jedno, jestliže spojené včelstvo bude umístěno na místě silného včelstva, nebo slabého nebo někde úplně jinde, včely se znova zalétávají na úl, ve kterém jsou umístěny, až při prvním proletu po oblevě.
Ve stávající včelařské literatuře se většinou píše, že včelstva se v zimě spojují, když venkovní teplota vystoupí nad +5 nebo + 10 st. C. Tato teplota je ale dána spíše pohodlím včelaře. Ve skutečnosti i včely na jednotlivých rámcích z rozebraného zimního chumáče vydrží krátkodobě po dobu několika minut dost silné mrazy. Poprvé jsem si to uvědomil, když se prováděla první ošetřování včelstev proti varroáze, kdy se postřikovaly jednotlivé rámky se včelami léčivem rozpuštěným ve vodě a to při teplotě do tuším - 5 st C. Oproti očekávání tehdy včelstva toto netradiční léčení přežily bez jakékoliv viditelné újmy.
Nejnižší teplota, při jaké jsem spojoval včelstva byla -15 st C. Včely byly v zadováku, takže bylo nutné je předělávat rámek po rámku. Příjemce - silné včelstvo seděly v medníku, slabé včelstvo - dárce bylo v jednom nástavku v plodišti. Vlastní spojení znamenalo vyndat u příjemce rámky z plodiště, ty nebyly obsednuty a vložit tam rámek po rámku včelstvo dárce. Při tak nízké teplotě nevzlétla ani jedna včela a těch cca 20 včel, co spadlo na podložku, jsem nasypal nahoru na zimní chumáč. Pro úplnost ale uvádím, že už na podzim jsem věděl, že tyto včelstva budu spojovat a vyčistil jsem drážky rámků od propolisu, takže rámky nebyly přilepené. Pro takové spojování je paradoxně nevhodná vyšší teplota, tak asi od nuly po + 10 st.C, kdy vzlétne už hodně včel, ale je ještě tak zima, že se už nevrátí a zkřehnou. U nástavkových úlů, pokud se nemanipuluje s rámky, trvá spojování pár desítek sekund, tudíž včely obvykle nestačí vzlétnout a je možné spojovat za jakékoliv zimní teploty. Nesmí být přirozeně silný vítr, sněhová vánice, silný déšť apod.
Kdy spojovat
Spojovat včelstva lze v pozdním podzimu, to je cca v listopadu. V této době může být v některých včelstvech ještě zbytek plodu, ten ale moc nevadí, protože bývá pouze zavíčkovaný a je ještě trochu teplo, takže stačí vyběhnout. Nepříznivá okolnost ale nastane tehdy, když je spojené včelstvo příliš silné nebo hodně uteplené. Potom se matka může znovu rozklást a výsledný plod potom včely vychovávají hluboko do prosince, kdy už mohou být silné mrazy a včelstvo se tím zbytečně vyčerpává. Spojené včelstvo by se nemělo uteplovat, dokud nebudou skutečně nízké teploty i ve dne.
Spojování během počátku zimy, to je prosinec -začátek ledna. Toto období se mně zdá nejvhodnější, včelstva běžně spojuji poslední týden v prosinci. Včely nemají žádný plod, nemají ještě moc zaplněné výkalové váčky a nejsou zalétané. Prosinec a leden je taky nejlepší období pro přemísťování úlu se včelami na krátkou vzdálenost.
Spojování během druhé poloviny zimy, leden - březen. Toto období se mně zdá již méně vhodné. Pokud jsou včely bez proletu zhruba déle než dva měsíce, mohou mít příliš zaplněné výkalové váčky. Potom může šok při spojování způsobit propuknutí úplavice a následně úhyn nebo zbytečné zeslabení včelstva. Jestliže jsou včelstva po proletu, jsou již létavky zalétané a vrací se na původní umístění úlu. Při chladnějším počasí jich tak mnoho zkřehne a uhyne. Pokud je po zimním slunovratu teplejší období, aspoň dva týdny bez sněhu a teplota v poledne nad 10 st.C, některé včelstva již začínají plodovat. V takovém případě je třeba rámky s plodem z obou včelstev složit do jednoho (horního) nástavku jako jedno plodové hnízdo. Při takové operaci musí být dostatečně teplo, tak 15 st. C na slunci, jinak včely, co vzlétnou, zkřehnou dříve, než se vrátí do včelstva.
Spojování v předjaří, březen - duben. V tomto období včelstva spojuji již málo, hlavně v případě ztráty matky při manipulaci nebo při neočekávaném zeslabení včelstva. Dokud se vejdou plodové rámky z obou včelstev do jednoho nástavku, skládám v něm jedno plodové hnízdo, pokud je jich víc, dávám pouze nástavky na sebe tak, aby rámky s plodem byly nad sebou a výsledné plodové hnízdo bylo celistvé. Později už se musí včelstva spojovat klasickým způsobem, to znamená ve slabším včelstvu vychytím matku resp. zruším matečníky a dám nad silnější. Obě včelstva v takovém případě oddělím aspoň 1 vrstvou papíru "naimpregnovanou" sladinou.
Proč spojovat
Je to hlavně, pokud zjistíme, že by včelstvo z nějakého důvodu nepřežilo zimu nebo ji přežilo tak oslabené, že by se v příštím roce "nevyplatilo".
Obecně zimní chumáč v úlu postupuje po zavíčkovaných zásobách v rámcích nahoru a až dosáhne stropu úlu. postupuje vodorovně na druhou stranu úlu. Přitom včely odvíčkovávají zásoby a spotřebovávají je.
( Když sedí zimní chumáč uprostřed rámků, může se stát, že pod stropem se naopak rozdělí. Ta slabší část do jara obvykle uhyne. Stává se to v úlech na teplou stavbu, pokud je česno umístěno symetricky v ose úlu. )
Pohyb a umístění zimního chumáče lze mapovat na podložce podle uliček měli - rozdrobeného vosku z víček zásob. Pokud na konci prosince podle uliček měli zbývá méně než cca 1/3 délky rámků nespotřebovaných zásob, včelstvo bude mít pravděpodobně do jara nedostatek zásob. Je třeba buď při oteplení dodat zpracované zásoby v plástech nebo včelstvo připojit ke včelstvu s dostatkem zásob. Pokud podle uliček měli zbývá více než 2/3 délky rámku zásob, má včelstvo spíše přebytek zásob, nebo naopak nedostatek včel způsobený třeba poškozením včelstva varroázou, melecitózou, pozdě dodanými zásobami apod.Toto platí tehdy, jestliže zimní chumáč obsedá méně než 1/3 - 1/2 délky rámkové uličky. Pro rámky délky 39 cm tedy pro slabší včelstva a snad středně silná, pro delší rámkovou míru i pro včelstva silnější. U krátkých rámkových měr cm a méně, popřípadě u hodně silných včelstev se zimní chumáč pohybuje nejvíce nahoru, takže množství spotřebovaných zásob se z měli odhaduje těžko.
S tím souvisí počet obsednutých uliček. Včelstvo obsedající v prosinci 3 a méně uliček nemá obvykle šanci přežít zimu, pokud není zimováno ve speciálním utepleném úlu jako malý oddělek. Zde je vhodné zachránit zbývající včely a práci a náklady do nich vložené spojením s jiným včelstvem. Včelstvo obsedající pod 5 uliček bude obvykle na jaře slaboch, který většinu snůškového období v létě využije pro vlastní zesílení bez medného výnosu. Je lepší dva takové slabochy v zimě spojit nebo ještě lépe je připojit k silným včelstvům a v létě od těchto včelstev získat medný výnos i plodové plásty na oddělky k doplnění počtu včelstev na původní úroveň než vypiplávat slabochy v létě. Pouze v případě velmi cenné matky, kterou plánujeme v následujícím roce použít k chovu, je opodstatněné taková slabá včelstva nespojovat.
Ztráta matky se nejspíše pozná nalezením mrtvé matky mezi včelami na podložce nebo nalezením trubčího plodu nebo dokonce mrtvých trubců. Jestliže je v úlu dostatek včel a zásob a je k dispozici oddělek s matkou, zachraňuje se včelstvo přidáním oddělku respektive spojením s oddělkem. Pokud ne, spojujeme s jiným včelstvem.
Spojování v zimě může být taky způsob, jak získat z průměrných včelstev silná včelstva pro využití časné jarní snůšky.
Dodatky:
Průhledný strop úlu
Pro usnadnění kontroly včel v zimě je vhodné, když je možné v úlu vidět zimní chumáč shora. Pokud je mráz a včely v úlu ještě neplodují, je možné si zimní chumáč prohlédnout přímo. Včely zůstanou těch několik desítek sekund potřebných k prohlídce vcelku a nerozletí se. U úlů větraných očky se může použít průhledná fólie položená na rámcích. Pak je možné prohlížet včelstva shora kdykoliv. Já používám momentálně jako první vrstvu silonovou síťovinu. Ta zajišťuje společně s dalšími vrstvami paropropustných uteplivek odchod vlhkosti z úlu a zároveň je možné přes ni včely pozorovat. V létě slouží tato síťovina na rámcích k sběru propolisu. Nevýhoda je ale ta, že síťovina je poškozována zavíječi a musí se po každém použití v úlu opravovat tavným lepidlem.
Spojování včelstev pomocí papíru
Je třeba dva listy tenkého papíru, třeba novin o velikosti půdorysu nástavků a cca 10 deka pastovaného medu nebo směsi práškového cukru s vodou rozmíchaného do konzistence medu. Med se na papíry rozetře na ploše zhruba odpovídající vnitřní ploše úlu a papíry se přiloží namazanou stranou k sobě. Získaný list papíru se položí na nástavek a v místě uliček propíchá na 4 - 8 místech tenkým hřebíkem. Na papír se položí nástavek s přidávaným včelstvem. Během cca hodiny dojde k prohryzání papíru a postupnému smíchání vůní obou včelstev. Přidaný nástavek nemá nějakou dobu větrání, pokud je plný včel a případně plodu, zajistí se dostatek vzduchu přidáním dalšího prázdného nástavku nebo uvolněním očka. Tento způsob spojování používám mimo zimní období, kdy již není možné spojovat přímo. Jedno z včelstev je v tomto případě bez matky a bez případných matečníků.
