Antiseptické vlastnosti medu

Jak včely připravují med - nejznámější a mezi lidmi také nejoblíbenější produkt, víme. O medu údajně existují záznamy tak staré, jak lidstvo samo. Kdykoli někdo psal o lidech, psal zároveň i o medu. Aristoteles nadšený harmonií vůně a barvy medu údajně označil tento včelí produkt za rosu destilovanou ze světla hvězd a duhy.

V nejrůznějších spisech bývá med hodnocen jako zdraví velmi prospěšná potravina nebo dokonce jako lék. Lékaři ho však často považují jen za kombinaci cukrů - a nic víc. Podívejme se nyní na to, co píší badatelé o medu právě z lékařského hlediska. Nejprve půjde o med jako zdroj možných nákaz.

Dříve existovala domněnka, že podobně jako mlékem by mohla řada choroboplodných zárodků být přenášena i medem. Bakteriolog Sackett (in Root, 1959), který tento názor rovněž zastával, provedl laboratorní pokusy tak, že infikoval med řadou pro člověka nebezpečných bakterií. Ke svému překvapení pak zjistil, že většina mikroorganizmů uhynula v medu během několika hodin nebo v průběhu málo dnů. Své výsledky shrnuje asi takto: "Životaschopnost tyfoidního kmene střevních bakterií v medu je velmi omezená. Pravděpodobnost, že by se medem mohly přenášet zárodky tyfové horečky, úplavice z průjmových střevních onemocnění je velmi nízká."

Sledované bakterie (systematika do roku 1959) přežívaly ve zralém pravém me­ du takto:

  • Bacillus typhosus nebyl přítomen po 48 hodinách. Tato bakterie způsobuje tyfovou horečku.
  • B. paratyphosus (A i B) uhynul během 24 hodin. Působí podobnou chorobu jako předchozí.
  • B. fecalis alkaligenes uhynul v medu během 5 hodin.
  • B. proteus vulgaris zmizel z medu po 4 dnech.
  • B. suipestifer - kultura vymizela po 4 dnech.
  • B.lactis aerogenes uhynul po 4 dnech.
  • B. coli communis zmizel do 5 dnů. Tato bakterie se stává patogenní v případě vře­ dové choroby nebo tyfu. Při vstupu do krve může způsobit peritonitidu.
  • B. dysenteriae (působící úplavici) uhy­ nul po desetihodinovém působení me­ du.
  • B. enteritidis vymizel v medu do 48 hodin.

Stutervand (1927), bakteriolog ze včelařské stanice v Laramie (USA), potvrzuje tyto poznatky s tím, že med má výraznou schopnost odčerpat vlhkost z čehokoli, s čím přijde do kontaktu. Určité množství vody potřebuje všechno živé. Když se tedy bakterie dostanou do medu a toto nutné množství vlhkosti je jim odňato, pak prostě uhynou.

Podle kanadského bakteriologa Loch­ heada (in Root, 1959) je to vedle vysokého osmotického tlaku zralého medu, jenž obsahuje 80 % cukrů, také jeho kyselost, která působí na bakterie nepříznivě. Jelikož většina bakterií není schopna růst a množit se při koncentraci cukrů vyšší než 15 až 20procentní, představuje med šťastnou kombinaci vysoké koncentrace cukrů a kyselosti prostředí, která je pro přenos životaschopných bakterií zcela nevhodná. V medu přežívá opravdu jen několik málo druhů bakterií.

Mezi nimi je to bakterie způsobující mor včelího plodu (Paenibacilllus larvae lar­vae). Přežívá proto, že na rozdíl od výše uvedených bakterií vytváří klidová stadia - spory, které samy mají jen velmi málo vody a jsou chráněny pevným obalem. Spory mohou v medu přečkat roky, aniž by schopnost klíčit ztrácely: Tato bakte­ rie však není pro člověka škodlivá. Z hlediska konzumenta je tedy hygienicky produkovaný med potravinou prostou škodlivých bakterií.

 

Poslední články

Značení matek

Rok 2017

Odběr novinek

Inzerce

  


Včelařské noviny
internetový včelařský portál

ISSN 1214-5734

 

Kontakt: